11 C 366/2025-27 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být splácen měsíčními splátkami ve výši , částka, ode dne , datum, . Žalovaný se zavázal zaplatit také úrok ve výši 19,99 % p.a. a dále případné poplatky spojené se správou úvěru a s případným vymáháním. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně dne , datum, a žalovaný úvěr čerpal, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě dluhu, přesto své závazky neplnil řádně a včas. Žalobkyně tak úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagoval. Po dni zesplatnění uhradil žalovaný pouze částku , částka, , ze které byla část započtena na jistinu a část na poplatky. Žalobkyně tak požaduje nesplacenou jistinu ve výši , částka, a příslušenství, které se skládá z kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni , datum, ve výši , částka, , z kapitalizovaného obchodního úroku ke dni , datum, ve výši , částka, , z obchodního úroku ve výší 12,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ze zákonného úroku ve výší 12,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že poskytla žalovanému úvěr poté, co prověřila jeho schopnost splácet úvěr. Úvěruschopnost byla posouzena z informací poskytnutých žalovaným a z veřejných rejstříků. Celkem žalovaný na úvěr zaplatil částku , částka, .2. Žalovaný (jemuž se obsílku podařilo doručit na adresu ubytovny v obvodu zdejšího soudu) se ve věci nevyjádřil, z ústního jednání se telefonicky omluvil a požádal o splátky ve výši , částka, . Jelikož nepožádal o odročení jednání, soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši , částka, . Úroková sazba byla stanovena na 19,99 % ročně. Pro případ prodlení mohl být úvěr zesplatněn, jistina po splatnosti je úročena zákonným úrokem z prodlení a smluvními úroky. Žalovaný se zavázal dodržovat podmínky ujednané ve smlouvě, zavázal se splatit úvěr ve stanovených měsíčních splátkách ve výši , částka, s tím, že celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů bude splacen do , datum, (z úvěrové smlouvy, z všeobecných obchodních podmínek, ze sazebníku). Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného dne , datum, (z výpisu z úvěrového účtu, z bilance úvěru). Žalovaný se dostal do prodlení, byl marně vyzýván k plnění, proto žalobkyně úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován (z výzvy k plnění ze dne , datum, k úhradě dlužné splátky, z dopisu ze dne , datum, o zesplatnění). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzýván k uhrazení dluhu před podáním žaloby (z upomínky ze dne , datum, , z podacího archu). Z výplatních dokladů o důchodu bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem , částka, představující invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný platil nájem , částka, , bydlel na ubytovně, úvěr byl žádán za účelem konsolidace. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při příjmu žalovaného a celkovém úvěrovém zatížení ve výši , částka, dovodila, že je úvěruschopný. Přes příslušné poučení soudu žalobkyně nepředložila další důkazy k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný na úvěr splatil celkově částku ve výši , částka, .4. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala, a to ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.6. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí , Anonymizováno, uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I, Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy