11 C 381/2025-22 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které založila žalované účet, na který žalovaná následně mohla čerpat částku do limitu , částka, nad rámec zůstatku účtu. Žalovaná se zavázala splácet ve splátkách s úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala, své závazky však nehradila řádně a včas. Právní předchůdkyně vyzývala žalovanou k zaplacení, žalovaná však přesto svůj dluh nesplatila. Došlo tak k zesplatnění úvěru a žalovaná je povinna uhradit částku , částka, a zákonný úrok z prodlení. , právnická osoba, ., pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Na předžalobní výzvu žalovaná nereagovala. Úvěruschopnost žalované byla posouzena z interních a externích databázích.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na svoji obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. K ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, přestože byla řádně předvolána.3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaná uzavřely dne , datum, rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které zřídila žalobkyně žalované účet č. , č. účtu, (z rámcové smlouvy o finančních službách). Následně došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o kontokorentní úvěru, na základě kterého bylo žalované umožněno čerpat částku až , částka, nad rámec účetního zůstatku, roční úrok byl sjednaný na 18,90 %, pro případ prodlení mohlo dojít k zesplatnění úvěru. Žalovaná se zavázala dodržovat podmínky ujednané ve smlouvě, zavázala se splatit úvěr ve stanovených splátkách s tím, že celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů bude splacen do jednoho roku od čerpání úvěru (ze smlouvy o kontokorentním úvěru, včetně dodatku, všeobecných obchodních podmínek, z výpisu poplatků). Žalovaná úvěr opakovaně čerpala (z výpisů z účtu). Žalovaná se dostala do prodlení, byla marně vyzývána k plnění, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována (z výzvy k plnění ze dne , datum, ). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek, z dodatku o úhradě ceny, z oznámení o postoupení včetně potvrzení o odeslání). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzývána k uhrazení dluhu před podáním žaloby (z upomínky ze dne , datum, , z podacího archu). Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem , částka, představující starobní důchod. Žalovaná je rozvedená a žije sama ve vlastním bydlení. Dále v žádosti žalovaná souhlasila s prověřením údajů o její osobě a příjmech ve veřejných databázích. Výpisy z těchto databází nebyly soudu předloženy.4. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumala. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.6. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí , Anonymizováno, uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I, Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých paramet