11 C 383/2025-19 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla dne , datum, žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se zavázal splatit do 30 dní od jeho poskytnutí, spolu s úrokem ve výši , částka, a poplatkem ve výši , částka, . Žalovaný však porušil svou povinnost úvěr splácet, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Z důvodu prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši , částka, , poplatek za zaslané výzvy ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla dne , datum, žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se zavázal splatit do 30 dní od jeho poskytnutí, spolu s úrokem ve výši , částka, a poplatkem ve výši , částka, . Žalovaný však porušil svou povinnost úvěr splácet, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Z důvodu prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši , částka, , poplatek za zaslané výzvy ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, a ta jí postoupila na žalobkyni. Na dlužnou částku žalovaný přes zaslanou výzvu ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal hradit do 30 dní od jeho poskytnutí, tj. do , datum, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se zavázal splácet společně s úrokem (z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně smluvních podmínek). Dále právní předchůdkyně uzavřela z žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal hradit do 30 dní od jeho poskytnutí, tj. do , datum, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se zavázal splácet společně s úrokem (z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně smluvních podmínek). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 2 x , částka, na účet žalovaného (z potvrzení o platbách). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na společnost , právnická osoba, , a ta jí postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (ze smluv o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky (z SMS upomínek, z e-mailových upomínek). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího lístku).4. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sice tvrdila, nepředložila k tomu však žádné důkazy. Důkazy k tomuto tvrzení nepředložila ani po řádném poučení soudu podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., lhůtu k doplnění tvrzení a označení důkazů nežádala.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“).6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětné smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, jelikož žalobkyně neprokázala ani přes poučení soudu, že se dotčenou otázkou úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy zabývala a že dospěla k v tomto ohledu k závěru, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům ze smluv.16. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru (smlouva č. , hodnota, a smlouva č. , hodnota, ). Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěrů řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a ani tato skutečnost nevyplynula ze soudem provedených důkazů předložených žalobkyní.17. Jelikož soud shledal smlouvy o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, absolutně neplatnými a žalobkyně reálně vyplatila žalovanému jistinu , částka, (2x , částka, ), jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení podle citovaného § 2991 o. z., které musí žalobkyni vydat. Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujíc