4 C 254/2025-31 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky opakovaně až do výše , částka, . Žalovaný vyčerpal celkem , částka, . Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok, poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, proto se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž úvěr byl ke dni , datum, zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností téhož dne. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, , sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, , dlužného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů v souladu s povolením České národní banky (z výpisu ze seznamu subjektů). Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky opakovaně až do výše , částka, , za který se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 54 % ročně, poplatky a náklady. Celkem měl žalovaný žalobkyni uhradit částku , částka, (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s osobními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze smluvních podmínek). Žalovaný na poskytnutý úvěr čerpal dne , datum, částku , částka, , částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem částku , částka, (z potvrzení o provedení transakce, z přehledu plateb). Žalovaný řádně a včas na dlužnou částku ničeho neuhradil (z tabulky umoření, denní historie), proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěru zesplatnila ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný informován dopisem (ze zesplatnění úvěru, z oznámení o zesplatnění pohledávky). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný informován dopisem (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh a seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s doklady o odeslání). Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).4. Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému byla od roku , Anonymizováno, vedena další čtyři řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností a v této souvislosti byly proti němu vedena i exekuční řízení s ohledem na neplnění uložených povinností (z výpisu věcí vedených Okresním soudem v Benešově proti žalovanému).5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru č. , hodnota, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného příslušný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím každého z úvěrů s odbornou péčí schopnost žalovaného příslušný úvěr splácet, a to zaznamenáním informací získaných od žalovaného do jeho zákaznické karty, ověřením těchto informací příslušnými doklady, a i samotným podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, nicméně ani ze zbylých nabídnutých a soudem provedených důkazních prostředků, nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřovala, zejména tedy, že by ověřovala žalovaným tvrzené výdaje, když ani z dokladů zmíněných v žádostech o příslušný úvěr by výdaje žalovaného ověřit nemohla. Soud poučil žalobkyni podle § 118a o. s. ř. tedy v jakém směru měla doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazní prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem, žalobkyně však žádný návrh na doplnění dokazování nevznesla.13. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky