11 C 33/2026-60 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, (v žalobě je uvedeno , částka, , při ústním jednání dne , datum, však žalobkyně objasnila, že se jedná o písařskou chybu), který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 13,9 % ročně a dalšími úhradami dle Ceníku (poplatky a pojištění). Úvěr měl být hrazen v 96 měsíčních splátkách ve výši , částka, ve formě inkasa. Žalovaný však porušil svou povinnost úvěr splácet, když sjednané splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně tak úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný žalobkyni uhradil část dlužné částky. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Po odečtení splátek dlužná částka činí , částka, . Společně s ní žalobkyně požaduje také smluvní úrok ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši , částka, . Na dlužnou částku žalovaný přes zaslanou výzvu ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k ústnímu jednání dne , datum, dostavil. Uvedl, že neporozuměl dost dobře znění žaloby. Po vysvětlení soudu potvrdil, že nějaké úvěry čerpal, ale neví přesně od jaké banky. Dostal se do potíží, což ho samozřejmě neomlouvá. Úvěr si bral jako spotřebitel, na majetkové poměry se ho nikdo neptal, předkládal možná daňovou rozvahu. Popřel, že by si bral úvěr čistě na podnikatelské účely, i když část prostředků i na náklady vzniklé z podnikání použil. Při uzavírání úvěru se ho nikdo na účely použití úvěru nedotazoval. Sama banka mu navíc doporučila, aby si vzal úvěr spotřebitelský, což také učinil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to za úrok ve výši 13,9 % ročně. Součástí smlouvy byl také Ceník, VOP a Produktové podmínky, ve kterých se nacházela úprava poplatků a případných sankcí spojených s úvěrem (z návrhu na uzavření rychlé půjčky, z akceptace, VOP, Ceníku a Produktových podmínek). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, . Na tento úvěr žalovaný žalobkyni uhradil částku , částka, (z výpisů z účtu). Žalovaný dále nehradil úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně úvěr zesplatnila a žalovanému to písemně oznámila (z prohlášení okamžité splatnosti včetně dokladu o odeslání). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek zde dne , datum, včetně dokladu o odeslání). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího lístku).4. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila protokol ověření úvěruschopnosti klienta, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný tvrdil příjem , částka, měsíčně, žalobkyně nezjistila, že by měl žalovaný v registru SOLUS dluh po splatnosti. V rejstříku BRKI měl žalovaný vedeno 22 různých kontraktů, 7 z toho existujících, sumu zbývajících splátek ve výši , částka, a dlužné splátky ve výši , částka, . Dále bylo tvrzeno zkoumání výdajů a lustrace žalovaného ve veřejných rejstřících. Žádné důkazy k tomu však předloženy nebyly. Žalobkyně důkazy nedoplnila ani po řádném poučení soudu.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) ve zněním účinném ke dni uzavření smlouvy.6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně nedoplnila dokazování ani po poučení soudu.17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že žalovanou vyplněná žádost o poskytnutí úvěru, v níž svým podpisem stvrzuje správnost poskytnutých údajů, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z ní nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje