11 C 39/2026-17 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedla, že žalovaný s ní dne , datum, uzavřel prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel částku ve výši , částka, , za což se zavázal uhradit poplatek ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit také částku , částka, za doplňkovou službu „, Anonymizováno, “. Ve smlouvě byl také sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, který činí , částka, . Žalovaný však své povinnosti plynoucí z této smlouvy nesplnil, na úvěr ničeho neuhradil. Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, přestože byl soudem řádně a včas předvolán.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění, Anonymizováno4. Z dokumentu s názvem „, Anonymizováno, “ ze dne , datum, , z všeobecných obchodních podmínek a ceníku soud zjistil, že žalobkyně označila jako klienta a úvěrovaného žalovaného (u nějž je uvedeno IČO a sídlo podnikání), přičemž na základě této smlouvy měl žalovaný obdržet částku , částka, převodem na bankovní účet, za což se zavázal zaplatit poplatek ve výši 35 % z jistiny; smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, následně pak 0,1 % denně z dlužné částky; poplatek za službu „expresní projednání žádosti“ ve výši , částka, . Splatnost úvěru byla stanovena na 30 dní od poskytnutí jistiny. Z posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že tvrzený příjem měl činit , částka, měsíčně, za poslední tři měsíce však činil pouze , částka, . Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný měl za měsíc červen , Anonymizováno, čistou mzdu , částka, , za měsíc červenec , Anonymizováno, měl čistou mzdu , částka, a za měsíc srpen měl čistou mzdu , částka, . Z potvrzení o platbě ze dne , datum, soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne , datum, zaslána žalovanému platba ve výši , částka, . K ověření identity žalovaného žalobkyně dále disponovala fotokopií jeho občanského průkazu. Z předžalobní upomínky a podacího lístku z , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že byť formálně byla smlouva mezi stranami nazvána jako smlouva o podnikatelském úvěru a že dlužník (žalovaný) je označený jako podnikatel svým identifikačním číslem a sídlem, nelze bez dalšího uzavřít, že se jedná o úvěr poskytnutý v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného, tj. že se daný úvěr „dostal“ z rozsahu regulace ZoSÚ. Soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , v němž soud dospěl k závěru, že ze strany poskytovatele úvěru (žalobkyně) musí být řádně zkoumán účel poskytovaného úvěru, který musí prokázat, že skutečně zkoumal a zjišťoval skutečný účel úvěru. Zdejší soud podotýká, že v opačném případě (při pouhé formální akceptaci faktu, že ve smlouvě je uvedeno IČO) by bylo s přihlédnutím k množství osob, které často pouze formálně disponují živnostenským oprávněním (a mají tudíž IČO), umožněno obcházení regulace poskytování úvěrů spotřebitelům, což nelze připustit. Použití formálního kritéria v podobě předpřipraveného formuláře pro závěr o tom, že určitá fyzická osoba nevystupuje v pozici spotřebitele rovněž v minulosti odmítla i judikatura – viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. I. , Anonymizováno, . Důraz na zkoumání fakticity podnikání rovněž konstatoval Nejvyšší soud právě v případě posuzování poskytování úvěrů osob formálně označených za spotřebitele – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, -II.13. Dále soud konstatuje, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení "podnikatelské účely“. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly. Stejně tak Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, řešil, co je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský úvěr.14. V návaznosti na shora uvedené tedy lze uzavřít, že v posuzované věci bylo povinností žalobkyně, aby zkoumala, zda žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy vystupoval v pozici podnikatele či spotřebitele. Pokud se v tomto směru spoléhala na formální odkaz obsažený v jí předpřipravené smlouvě o úvěru, nepostupovala správně. Kromě toho si žalobkyně od žalovaného vyžádala výplatní pásky žalovaného, které jí byly poskytnuty. Z výplatních pásek je zřejmé, že je žalovaný zaměstnaný na plný úvazek, žalobkyně tak měla o to pečlivěji zkoumat, zda žalovaný vůbec skutečně podniká a zda žádá o úvěr jako podnikatel pro podnikatelské účely. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se svého práva obdržet od soudu odpovídající poučení ohledně toho, zda a jakým způsobem zkoumala materiální kritéria podnikatelského úvěru, tj. zda a za jakým podnikatelským účelem byl úvěr žalované poskytnut. Soud proto v projednávané věci dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva obchází zákon a je tudíž neplatná ve smyslu § 588 o. z.15. Pro úplnost soud podotýká, že platnost smlouvy by neobstála ani z pohledu ZoSÚ, jelikož žalobkyně před jejím uzavřením nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 dotčeného zákona