12 C 37/2026-28 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, (nesplacená jistina, smluvní pokuta, úrok, poplatky) s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, který žalovanému poskytl částkou , částka, , ten však žalobci dohodnutou jistinu a příslušenství dosud nevrátil.2. Na základě provedeného dokazování listinami, předloženými žalobcem, soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný se žalobcem uzavřel prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Tuto částku žalobce žalovanému skutečně poskytl, a to na účet uvedený žalovaným, žalovaný se úvěr zavázal vrátit do 30 měsíců včetně poplatků celkovou částkou , částka, . Žalovaný nevrátil žalobci úvěr s poplatkem, a to přes upomínání žalobcem; zaslal pouze 2x , částka, . Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému ještě předžalobní výzvu k plnění, avšak opět bezvýsledně. Před uzavřením smlouvy žalobce zjistil k úvěruschopnosti žalovaného, že ten neprochází registry NRKI, BRKI a SOLUS, a dále vycházel z údajů poskytnutých žalovaným o příjmu , částka, měsíčně a bezdětnosti.3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o zápůjčce, o postoupení pohledávky a o prodlení dlužníka. Podle § 2392 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při posouzení postoupení pohledávky vycházel soud z § 1879 a násl. Konečně podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, ale tuto skutečnost neprokázal - nevyplynula ze soudem provedených důkazů, žalobcem předložených. Údaje o příjmech žalovaného nebyly žalobcem vůbec ověřeny, údaje o výdajích žalovaného nebyly ani zjišťovány, úvěruschopnost tak nemohla být řádně posouzena. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru, která naplnila znaky spotřebitelského úvěru a takto ji soud posoudil, neplatnou, a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Žalovaný zaplatil žalobci pouze , částka, , je povinen vydat žalobci celé bezdůvodné obohacení, tedy zbývající poskytnutou částku, ve výši , částka, . Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, s tím, že prodlení nastalo až na základě doručení žaloby žalovanému (dle obsahu spisu dne , datum, ), a to ode dne následujícího, tedy ode dne , datum, ; teprve žalobu lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Zbylé žalobcem požadované částky a příslušenství nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl.7. Náklady řízení soud posoudil dle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř., právo na tuto náhradu náleží žalobci, v rozsahu jeho úspěchu ve sporu. Předmětem řízení je částka , částka, , žalobcův úspěch , částka, tak představuje 67,2 %, neúspěch tudíž 32,8 %, poměrný úspěch žalobce je 34,4 %. Náklady řízení žalobce ve výši , částka, představuje soudní poplatek , částka, , a náklady právního zastoupení , částka, , a to dle ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, . Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna , částka, za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po , datum, , a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do , částka, a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do , částka, předmětu řízení jde o , částka, ). Jedná se tak o částku 3x , částka, – , částka, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 6 písm. a), tedy 3x , částka, – , částka, , a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy , částka, . Z plných nákladů řízení žalobce , částka, činí 34,4 % částka , částka, .