12 C 45/2026-25 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce – , Anonymizováno, , , Anonymizováno, - smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, a , částka, , vždy za sjednaný úrok a poplatky. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávky převedena žalobci, o tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr, úrok a poplatky, nesplácel však řádně a včas, uhradil pouze , částka, a , částka, , a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.2. Z provedených důkazů - úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, s úvěrovými podmínkami, úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, s úvěrovými podmínkami, výpis z rejstříku společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , karta zákazníka s údaji o žalované, smlouva o postoupení pohledávek se seznamy postupovaných pohledávek a potvrzením úplaty, oznámení postoupení, předžalobní výzvy s doklady o odeslání – po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou , částka, - úrokem ve výši , částka, , tedy úroková sazba 23,72 % ročně, odměnou za sjednání úvěru , částka, a poplatkem za hotovostní splácení , částka, , dále s pojištěním za , částka, , a to v , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Žalobce částku , částka, poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však splatil pouze , částka, . Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou , částka, - úrokem ve výši , částka, , tedy úroková sazba 20,98 % ročně, odměnou za sjednání úvěru , částka, a poplatkem za hotovostní splácení , částka, , dále s pojištěním za , částka, , a to v , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Žalobce částku , částka, poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však splatil pouze , částka, . Před poskytnutím úvěrů zjistil úvěrující poměry žalovaného tak, že je zaměstnán, bydlí ve vlastním s inkasem , částka, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ), pracuje v hlavním pracovním poměru s výdělkem , částka, (, Anonymizováno, ) resp. , částka, (, Anonymizováno, ), má výdaje za exekuci za telefon a v roce , Anonymizováno, za splácení předchozí půjčky, výdaje domácnosti byly v roce , Anonymizováno, i , Anonymizováno, uvedeny částkou , částka, plus , částka, , resp. , částka, za telefon (služby). Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne , datum, smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byly obě popsané pohledávky za žalovaným (uvedené v Příloze č. , hodnota, „Seznam postoupených pohledávek“) postoupeny na žalobce s účinností k témuž dni. Oznámení o postoupení pohledávek právního předchůdce žalobce bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvách. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně.3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) poskytl žalovanému částku , částka, dne , datum, i částku , částka, dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti obou smluv spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o úvěru (se smluvními podmínkami) a kartu klienta, z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce (resp. jeho právní předchůdce) úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – především že by verifikoval údaje poskytnuté žalovaným, zachycené v kartě klienta a ve smlouvě. Naopak, spolehl se pouze na údaje vyplněné žalovaným, aniž by tyto údaje byly jakkoli objektivizovány. Jelikož však žalovaný částku celkem , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) občanského soudního řádu, podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) o.s.ř. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o břemeni tvrzení a o b