12 C 49/2026-24 – Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení), a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce smlouvy o úvěru, na základě nichž poskytl žalovanému částku , částka, a , částka, za sjednané úroky a poplatky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté úvěry a úroky z úvěrů, zaplatit poplatky, neuhradil však ničeho.2. Žalovaný se věci nevyjádřil, ničeho neuvedl, k jednáním soudu, ač řádně předvolán, se nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaný a obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, dne , datum, uzavřely prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, , na základě kterých v uvedený den poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a částku , částka, , a to na účet uvedený ve smlouvě. Tyto prostředky pak měl žalovaný vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, resp. , částka, a poplatkem za sjednání úvěru v částce , částka, resp. , částka, , a to nejpozději do 30 dnů. Bližší podrobnosti ohledně následků v případě nevrácení peněžních prostředků (navýšených o úrok a poplatek) žalovaným řádně a včas byly uvedeny v předsmluvním formuláři a všeobecných obchodních podmínkách. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne , datum, byla z bankovního účtu obchodní společnosti , právnická osoba, . provedena bezhotovostní platba částkou , částka, a , částka, na bankovní účet uvedený ve smlouvách. Ze smluv o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že nejprve původní úvěrující , právnická osoba, . postoupil pohledávku za žalovaným na , právnická osoba, a tato společnost další smlouvou o postoupení pohledávek převedla pohledávku za žalovaným na žalobce, což vyplývá ze seznamu postupovaných pohledávek. Z předžalobní výzvy, přehledu SMS upomínek, přehledu emailových upomínek, výzvy k zaplacení a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, včetně informace o tom, že aktuálně oprávněnou osobou, které má žalovaný plnit, je žalobkyně. Žalovaný žalobkyni ničeho nesplatil.4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – obchodní společnost , právnická osoba, . jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tyto smlouvy jsou však absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejich uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla od obchodní společnosti , právnická osoba, podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru (obchodní společnost , právnická osoba, původně nabyla tuto pohledávku od obchodní společnosti , právnická osoba, .), v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně řádně zkoumala. Uvedla, že v tomto směru nedisponuje jinými tvrzeními ani důkazy, než těmi, které uvedla a označila v žalobě; všechny takto označené důkazy byly soudem provedeny. Soud dále posuzoval nároky k žalobkyně dle žaloby podle ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení, žalobkyně také svůj nárok, původně uplatněný žalobou, takto omezila částečným zpětvzetím žaloby.10. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, soud nejprve řízení částečně, co do částky , částka, a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , zastavil (výrok I). Zde soud postupoval podle § 96 o.s.ř., podle něhož žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu ze závažných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; to neplatí, pokud ke zpětvzetí žaloby dojde před prvním jednáním ve věci (odst. , právnická osoba, daném případě soud zastavil řízení částečně, c rozsahu zpětvzetí žaloby, bez zjišťování stanoviska žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením prvního jednání ve věci (přednesem žaloby).11. Následně soud vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu celkem , částka, . Jelikož žalovaný žalobkyni ani jejím právním předchůdkyním dosud neuhradil ničeho, má povinnost vydat žalobkyni celou jistinu obou úvěrů ve výši , částka, (výrok II). Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni plnil, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal dále zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy žalovanému žalobkyní (dle § 1958 odst. 2 o. z.) do dne zaplacení.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. b) a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III). Částečné z