12 C 52/2026-51 – Okresní soud v Benešově

1. Dne , datum, podala žalobkyně k soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne , datum, žalovaná podepsala smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 68,34 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem únor , Anonymizováno, dle splátkového kalendáře. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalované. Žalovaná řádně neplnila smluvní podmínky a dostala se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši , částka, . V souvislosti s prodlením žalované vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky či její části, došlo k zesplatnění celého úvěru k datu , datum, . Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem , částka, byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku , částka, (ke dni zesplatnění úvěru přitom činila jistina úvěru částku , částka, a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši , částka, , smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši , částka, , smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje , datum, do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši , částka, a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 68,34 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.2. Žalovaná uvedla, že nepopírá uzavření úvěrové smlouvy s žalobkyní. Požádala soud o možnost placení ve splátkách, našla si další práci, aby vše zvládla.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, účastníci elektronicky, prostředky komunikace na dálku, podepsali listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytnout úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, ; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,34 % ročně a žalovaná měla celkem žalobkyni vrátit , částka, . V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalované (ze smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, z ověřovací platby). Úvěr byl žalované ze strany žalobkyně vyplacen na její účet dne , datum, (z dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná na úvěr zaplatila žalobkyni do dne podání žaloby částku , částka, (z karty klienta, z ověřovací platby). Žalovaná se dostala se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagovala, a proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila (z upomínek žalobkyně s upozorněním na zesplatnění, z oznámení o zesplatnění). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala (z předžalobní upomínky a podacího archu).4. Registrem NRKI žalovaná procházela se 4 finančními závazky s žádostí a její dispozice byla ve výši , částka, . V řízení byl proveden důkaz též výpisem z účtu žalované, z nějž soud zjistil, že žalované přišla dne , datum, na účet částka , částka, s poznámkou „výplaty a zálohy“, která byla výplatou mzdy. Z karty hodnocení klienta a prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaná měla být v době žádosti o úvěr zaměstnaná s měsíčním příjmem , částka, . Její celkové výdaje činily částku , částka, (, částka, životní minimum, , částka, splátka úvěru, , částka, náklady bydlení a , částka, rezerva).5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná téhož dne čerpala úvěr ve výši , částka, . Dosud žalovaná žalobkyni uhradila částku , částka, .6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala. Způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace zís