4 C 62/2026-40 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že nárok vznikl z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky až do limitu , částka, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto ji právní předchůdce žalobkyně vyzval k úhradě splátek po splatnosti, nejpozději do , datum, , jinak se celý úvěr stane splatným. Žalovaná však ve stanovené lhůtě dluh neuhradila, a proto jej právní předchůdce žalobkyně ke dni , datum, zesplatnil, o čemž byla žalovaná informována. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka vyplývající ze smlouvy postoupena žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Pohledávka ke dni postoupení činila , částka, a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši , částka, , úroku z úvěru do , datum, ve výši , částka, a úroku z prodlení do , datum, ve výši , částka, . Jistina je od postoupení nadále úročena úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně a zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Dluh nebyl splacen ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Dne , datum, žalobkyně doplnila, že s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. V žádosti žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z mateřské/rodičovské podpory, její čistý měsíční příjem činí , částka, , žije s druhem/družkou, ve státní/obecním bydlení (příjem žalovaná doložila výpisem příjmových transakcí).3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila bez omluvy, bylo tedy v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v jejich nepřítomnosti.5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně je podnikatelkou s předmětem podnikání spočívajícím mimo jiné v poskytování úvěrů. Smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami a výpisem z účtu žalované bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poskytla žalované úvěr až do limitu , částka, , který se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky (při úrokové sazbě 16,90 % p.a.) ve splátkách. Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu bylo prokázáno, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a proto právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr ke dni , datum, po výzvě žalované celý zesplatnila, o čemž žalovanou písemně informovala. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzením zaplacení úplaty a oznámením o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla s účinností ke dni , datum, postoupena žalobkyni. Výzvou k úhradě včetně předžalobní výzvy s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k uhrazení dluhu. Z výpisu věcí vedených Okresním soudem v Benešově proti žalované bylo zjištěno, že proti žalované jsou vedena další řízení o zaplacení pohledávky a i řízení exekuční.6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru ze dne , datum, , uzavřená mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že hodnotila úvěruschopnost z údajů získaných od žalované, která k vyplněné žádosti doložila své příjmy, avšak žalobkyně neuvedla, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované, proto soud shledal, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně, když se minimálně žalobkyně nijak nezabývala výdaji žalované. Nadto lze uvést, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se vzdala práva na poučení soudem podle § 118a o. s. ř. o tom, že je povinna prokázat dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované.14. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni (v řízení totiž bylo prokázáno, že právní předchůdkyně předmětnou pohledávku za žalovaným platně a účinně postoupila žalobkyni). V žalobě však absentovala tvrzení, kolik žalovaná na svůj dluh již uhradila, ačkoli již ze žaloby bylo zřejmé, že na úvěr minimálně částečně plnila. Ve vztahu k poučovací povinnosti soudu je možné odkázat na odůvodnění uvedené v předchozím odstavci. Z uvedených důvodů nebylo možné zjistit výši případného bezdůvodného obohacení žalované, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.