5 C 111/2026-69 – Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Této částky se žalobkyně domáhala z titulu nesplaceného úvěru sjednaného ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Tento úvěr (, částka, ) byl žalované vyplacen převodem na účet dne , datum, . Žalovaná se zavázala uhradit úvěr dne , datum, a to jedinou splátkou ve výši , částka, . Žalovaná požádala o prodloužení termínu splatnosti, v čemž jí bylo vyhověno, termín splatnosti se tak posunul na , datum, . Žalovaná přesto nehradila, čímž porušila podmínky smlouvy. Žalobkyně tak požaduje uhrazení jistiny ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 11,5 % od , datum, do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy si zajistila výpis z účtu žalované, kde zjistila, že pobírá , částka, měsíčně, výdaje stanovila žalobkyně na , částka, . Žalobkyně také nahlédla do příslušných registrů. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.2. Žalovaná se k věci vyjádřila, z ústního jednání se omluvila. Uvedla, že nerozporuje uzavření předmětné úvěrové smlouvy, je však přesvědčená, že tato smlouva je absolutně neplatná. Neplatnost shledává v tom, že před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně nezkoumala její úvěruschopnost tak, jak jí to ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Naopak by žalobkyně při řádném zkoumání musela nutně dojít k tomu, že žalobkyně je neúvěruschopná, jelikož pobírala pouze rodičovský příspěvek a čerpala již mnoho jiných úvěrů.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku , částka, a žalovaná se ji zavázala vrátit nejpozději , datum, , a to spolu s úrokem celkem částku , částka, (z rámcové smlouvy, ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně úvěr žalované poskytla dne , datum, na její účet (z potvrzení o provedené platbě), avšak žalovaná na předmětný úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, nakonec i předžalobní upomínkou (z emailové a SMS upomínky, z předžalobní výzvy včetně podacího lístku).4. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně předložila soudu výpis z registrů, výpis plateb, přehled převzatých úvěrů, přehled žalované, hodnocené transakce, žádost o úvěr, z nichž soud zjistil, že žalovaná původně žádala o , částka, , jako měsíční příjem uváděla , částka, a výdaje , částka, , žalobkyně zjistila měsíční příjem ve výši , částka, . Dále z nich soud zjistil, že žalovaná měla již jiné úvěry. Další listiny, které by prokazovaly řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované soudu předloženy nebyly.5. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. , spisová značka, a rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, č.j. , spisová značka, zdejší soud zjistil, že se tyto rozsudky se zabývají také smlouvami o úvěru. První z jmenovaných řeší otázku platnosti úvěrové smlouvy z hlediska výše úroků a pokut, kdy z hlediska zkoumání úvěruschopnosti soud došel k závěru, že ta byla poskytovatelem úvěru zkoumána řádně. Druhý z jmenovaných rozsudků řeší, co lze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti.6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Předložené důkazy svědčí o pouhém formální hodnocení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná pobírala pouze rodičovský příspěvek, jehož výše dosahovala , částka, měsíčně a k tomu čerpala jiné úvěry. Tyto skutečnosti měly v žalobkyni vzbudit podezření o schopnosti žalované splácet úvěr řádně a včas. Kromě toho zcela chybí prověření výdajů a osobních poměrů žalované (výše nájmu, počet vyživovaných dětí atd.)12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“13. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (větš