8 C 103/2026-15 – Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, (pohledávku odpovídající jistině zápůjčky , částka, , poplatku za poskytnutí zápůjčky , částka, a části smluvní pokuty ve výši , částka, ) s příslušenstvím (náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , jelikož žalovaný řádně a včas nesplnil své smluvní závazky, na zápůjčku uhradil celkem pouze , částka, , tuto částku žalobkyně započetla na smluvní pokutu v původní výši , částka, . Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dne , datum, , žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že žalovaný a žalobkyně podepsaly dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „, Anonymizováno, “, na základě které shodného dne (dle dokladu o odeslání peněz a protokolu o ověření vlastnictví účtu) žalovaný od žalobkyně obdržel bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, . Obdržené prostředky měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , a to do , datum, . Z upomínek, předžalobní výzvy a podacího archu dále soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) vyzývala ke splacení dluhu, naposledy ho vyzvala ke splacení dluhu ve výši , částka, dopisem zaslaným zástupkyní žalobkyně žalovanému prostřednictvím osoby , právnická osoba, . dne , datum, .Ze všeobecných obchodních podmínek soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí ve věci.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvedla, že si před poskytnutím zápůjčky vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech, které ověřila na základě dokumentů od žalovaného vyžádaných, případně nahlédnutím do příslušných registrů. Soud upozorňuje, že takový způsob zkoumání úvěruschopnosti nemůže v žádném případě obstát, neboť se nelze při zkoumání úvěruschopnosti spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr, přičemž žalobkyně ani žádné takové dokumenty, ze kterých vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k žalobě nepřiložila.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu , částka, , a jelikož žalovaný žalobkyni uhradil pouze , částka, (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni zbylou část jistiny v částce , částka, . Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil jinak, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, vrácení zbylé části poskytnuté jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byl procesně úspěšnější, žádné náklady mu podle obsahu spisu nevznikly.