9 C 272/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 1 465 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“, a to vozidla tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 2 653 Kč ročně. Žalovaný sjednané pojistné řádně nehradil a pojištění tak ke dni 25. 12. 2020 zaniklo. Za období od 16. 9. 2020 do 25. 12. 2020 žalovaný dluží žalobkyni celkem částku ve výši 1 465 Kč, která představuje poměrné pojistné za uvedené období a poplatky za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné ve výši 600 Kč. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 18. 3. 2021 vyzvala k uhrazení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení žalobkyně požaduje ode dne následujícího po zániku pojištění, tj. od 26. 12. 2020 do dne podání žaloby, tj. do 2. 7. 2021 v kapitalizované výši 63 Kč. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalovanou částku odmítá zaplatit a nárok na ni neuznává, neboť žalobkyně mu od srpna 2019 dluží 2 332 Kč, kterou mu dosud neuhradila, byť jí několikrát kontaktoval. Uváděl, že byl klientem žalobkyně od 1. 1. 2000, kdy měl u žalobkyně sjednané mimo jiné i povinné ručení k osobnímu automobilu Škoda Octavia, [registrační značka], se kterým měl autonehodu, kterou nezavinil, a po které vozidlo vyřadil z evidence vozidel. Následně žalobkyni kontaktoval za účelem vrácení přeplatku na pojistném a bylo mu sděleno, že mu přeplatek bude zaslán na jeho bankovní účet, ze kterého pravidelně hradil pojistné. Následně na celou záležitost zapomněl, zakoupil nové vozidlo Škoda Octavia [registrační značka] a opět sjednal povinné ručení u žalobkyně, přičemž v době, kdy jej žalobkyně vyzvala k zaplacení pojistného, si vzpomněl na nedoplatek, prošel své výpisy z účtu a zjistil, že mu přeplatek vrácen nebyl. Rozhodl se tak pojistné neuhradit, přičemž žalobkyni o celé situaci informoval. Po několika emailech a osobní návštěvě bylo žalovanému sděleno, že přeplatek byl vrácen na cizí účet a tím žalobkyně považuje věc za vyřízenou. Jelikož mu přeplatek nebyl vrácen, žalovaný pojistnou smlouvu vypověděl a sjednal si povinné ručení u konkurenční společnosti. Ke svému vyjádření k žalobě žalovaný doložil potvrzení o provedení transakce ze dne 3. 5. 2019 a emailovou komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným za období od 4. 11. 2020 do 10. 2. 2021. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu a žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil, čímž dal najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Účastníci dne 16. 9. 2019 uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“, a to vozidla tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], přičemž pojistné bylo sjednáno ve výši 2 792 Kč ročně (viz Pojistná smlouva o komplexním pojištění vozidla NAMÍRU [číslo] dne 16. 9. 2019, Záznam z jednání, Všeobecné pojistné podmínky). Za období od 16. 9. 2019 do 15. 9. 2020 byla žalovanému předepsáno uhradit pojistné ve výši 2 653 Kč, za období od 16. 9. 2020 do 24. 12. 2020 bylo žalovanému předepsáno pojistné ve výši 865 Kč, které již neuhradil a žalobkyně dále požaduje náklady za vymáhání v celkové výši 600 Kč (viz inkasní bilance pojistné smlouvy [číslo]). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužného pojistného upomínkou ze dne 2. 11. 2020, jelikož žalovaný ničeho neuhradil ničeho, žalobkyně ukončila pojistnou smlouvu ke dni 24. 12. 2020 (viz Upomínka k zaplacení dlužného pojistného ze dne 2. 11. 2020 a Ukončení pojistné smlouvy ze dne 6. 1. 2021). Žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani na základě pokusu o smír ze dne 1. 2. 2021 a výzvy k úhradě ze dne 18. 3. 2021 (viz Pokus o smír ze dne 1. 2. 2021 a Předžalobní upomínka ze dne 18. 3. 2021 včetně poštovního podacího archu). Žalobkyně požaduje z dlužné částky ve výši 1 465 Kč úrok z prodlení v zákonné výši, a to od druhého dne následujícího po dni ukončení pojistné smlouvy, tj. od 26. 12. 2020 do 2. 7. 2021, v kapitalizované výši 63 Kč. Z důkazu předložených žalovaným má soud za prokázané, že pojistné žalobkyni hradil ze svého účtu vedeného u společnosti mBank č. [bankovní účet] (viz potvrzení o provedení transakce ze dne 3. 5. 2019). Z emailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným se podává, že žalovaný kontaktoval žalobkyni a této sděloval, že nemá v úmyslu zaplatit dlužné pojistné, a to z důvodu nevrácení přeplatku pojistného u minulé pojistné smlouvy na osobní automobil Škoda Octavia, [registrační značka]. Žalobkyně žalovanému sdělovala, že přeplatek ve výši 2 332 Kč byl odeslán na účet č. [bankovní účet] veden na jméno [jméno] [příjmení]. 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů: Podle ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné (odst. 1). Podle 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. 8. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Soud má na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že účastníci dne 16. 9. 2019 uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“. Pojistné bylo sjednáno ve výši 2 792 Kč ročně. Žalovaný však neuhradil řádně a včas pojistné za období od 16. 9. 2020 do 24. 12. 2020 ve výši 865 Kč, v důsledku čehož pojištění ke dni 25. 12. 2020 zaniklo. Žalobkyně rovněž požadovala poplatek za vyhotovení a odeslání upomínek ve výši 600 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má vůči žalobkyni pohledávku ve výši 2 332 Kč, jako přeplatek na jiné pojistné smlouvě, který mu nebyl vrácen na jeho účet, ze kterého hradil pojistné, když tento přeplatek byl žalobkyní zaslán na účet vedený na jiné jméno, než jméno žalovaného, aniž by žalobkyně uvedla, na základě jakých skutečností se tak stalo. Žalobkyně a žalovaný mají vzájemné pohledávky, přičemž žalovaný proti pohledávce žalobkyně na zaplacení 1 465 Kč započetl vlastní pohledávku za žalobkyní z titulu přeplatku ve výši 2 332 Kč, ve smyslu ustanovení § 1982 o. z. Jelikož pohledávka žalovaného za žalobkyní (ve výši 2 332 Kč) přesahuje pohledávku žalobkyně za žalovaným (1 465 Kč), tak po vzájemném započtení pohledávka žalobkyně za žalovaným zanikla. Z těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 9. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.