10 C 284/2021 — Okresní soud v Berouně

Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2021 (s níž byl spojen návrh na nařízení předběžného opatření), postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti se žalobkyně domáhala jednak určení neplatnosti kupní smlouvy týkající se prodeje/koupě nemovitosti, která se nachází v obci [obec], k. ú. [obec], dále určení, že vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] je žalobkyně, jakož i uložení povinnosti žalovanému pozemek vyklidit. Jako alternativu pak žalobkyně požadovala zaplacení částky 150 000 Kč spolu s příslušenstvím. Podáním doručeným postupujícímu soudu dne 27. 10. 2021, ve spojení s jeho doplněním, vzala žalobkyně žalobu včetně návrhu na vydání předběžného opatření v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že ke zpětvzetí přistoupila s ohledem na okolnosti sporu spočívající v tom, že věc nebyla soudně řešena, a žalobkyně proto považovala za efektivnější vzít žalobu zpět s tím, že žalobu před jejím novým podáním věcně upraví. Rovněž soud požádala o vrácení uhrazené jistoty ve výši 10 000 Kč a o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádné ze stran. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož ke zpětvzetí žaloby včetně návrhu na nařízení předběžného opatření došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobkyně souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi proto soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem I. řízení v plném rozsahu zastavil. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V dané věci má soud za to, že procesní zavinění zastavení řízení nese v plném rozsahu žalobkyně, která přistoupila ke zpětvzetí žaloby nikoliv pro chování žalovaného (a zavinila tudíž, že řízení bylo v důsledku tohoto jejího procesního úkonu zastaveno). Žalobkyně ani přes výzvu soudu nesdělila a nepředložila žádný relevantní důvod, pro který by měla být náhrada nákladů řízení uložena žalovanému. Soud pak rovněž žádné takové důvody neshledal, a proto je namístě dát žalobkyni k tíži povinnost nahradit žalovanému jeho náklady. Bylo jen na žalobkyni, zda a v jaké podobě podaný nárok uplatní u soudu. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, a žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 388 Kč, a to za jeden úkon právní služby á 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, spolu s paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. rovněž za jeden úkon právní služby á 300 Kč, obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 588 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalovaného jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Protože soud řízení zastavil před prvním jednáním ve věci, rozhodl výrokem III. o vrácení části soudního poplatku, který žalobkyně zaplatila, podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tj. soudní poplatek za žalobu snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, tedy poplatek ve výši 4 000 Kč.