110 C 14/2019-52 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 11.4.2019 domáhala po žalovaných zaplacení částky 13 326 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že je právnickou osobu, jehož členy jsou žalovaní, kteří mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku [číslo] v [obec]. Žalovaným proto vznikla povinnost hradit příspěvky do fondu oprav a záloha na služby od 1.1.2018 ve výši 1 651 Kč měsíčně. Žalované však tyto příspěvky řádně nehradí, kdy hradí pouze 100 Kč měsíčně a žalobkyně tuto částku započítává na nejstarší dluh z června 2018. Žalovaní za červenec 2018 maž únor 2019neuhradili ničeho, přestože byli o zaplacení upomenuti. Následně byl usnesením Krajského soudu v Praze sp.zn. [insolvenční spisová značka] zjištěn ke dni 21.8.2019 úpadek žalovaných spojený s jejich oddlužením. Ve smyslu ustanovení § 140a odst. 1, 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona nastaly účinky rozhodnutí o úpadku okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku a tímto okamžikem došlo k přerušení řízení o pohledávkách týkajících se majetkové podstaty, tedy i tohoto řízení. Krajský soud v Praze pak usnesením ze dne 15.10.2021, č.j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno], vzal soud na vědomí oddlužení obou žalovaných a přiznal jim osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. V návaznosti na citované usnesení soudu vzala žalobkyně v celém rozsahu svoji žalobu zpět. Protože žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět v plném rozsahu, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. (výrok I. usnesení). Ve výroku II. tohoto usnesení soud rozhodl o nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně sice vzala žalobu zpět, nicméně tak učinila poté, co byla její pohledávka v insolvenčním řízení žalované zcela uznána a z uhrazena, jak je zřejmé z obsahu insolvenčního spisu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemohla svoji pohledávku na zaplacení nákladů tohoto řízení přihlásit v insolvenčním řízení, neboť tento nárok vzniká až rozhodnutím soudu o povinnosti platit náklady řízení, rozhodl soud, jak výše uvedeno. Náklady žalobkyně představují částku 8 840 Kč, která se skládá ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 1 660 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby a zpětvzetí žaloby) a za 4 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud ohledně nároku žalobkyně na zaplacení nákladů řízení po skončení insolvenčního řízení splněním oddlužení odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3028/17, v němž soud řešil obdobný případ nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení po zpětvzetí žaloby po osvobození žalované od zbytku dluhů v insolvenčním řízení. Ústavní soud v daném rozhodnutí konstatoval, že„ odpuštěním zbývajících dluhů může dlužníkovi vzniknout legitimní očekávání pouze stran dluhů, které již vznikly, a mohly tedy být v insolvenčním řízení přihlášeny, nikoli i těch, které teprve vzniknou (srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ze dne 1. 7. 2016, podle něhož je oddlužení osvobozením dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i pohledávek, které nebyly věřiteli vůbec uplatněny přihláškou pohledávky, ačkoli takto uplatněny být mohly). Dlužníkovu naději, že po splnění splátkového kalendáře a po přiznání osvobození od zbytku dluhů již ke vzniku nových dluhů (byť majících původ v činnosti předcházející insolvenčnímu řízení) nedojde, nelze ztotožňovat s legitimním očekáváním ve smyslu čl. 11 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.“. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno.