18 C 233/2021-42 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Berouně dne 6.9.2021 se žalobkyně domáhala zaplacení pohledávky ve výši 10 310 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto usnesení. Uvedla, že je právnickou osobu, která je příjemkyní příspěvku do garančního fondu placeného vlastníkem, popř. provozovatelem, motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnost z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dále uvedla, že žalovaný je vlastníkem či provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 5.5.2019 do 15.10.2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně žalovaného vyzývala k uhrazení shora uvedené pohledávky dne 22.4.2020, která byla doručena žalovanému dne 23.4.2020 a rovněž upomínkou ze dne 29.7.2020 a předžalobní upomínkou ze dne 14.7.2021 doručenou žalovanému dne 16.7.2021, kdy žalovaný na výzvy nereagoval. 2. Podáním ze dne 27.9.2021 podal žalovaný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, který doplnil vyjádřením ze dne 26.10.2021 a uvedl, že automobil prodal na základě kupní smlouvy ze dne 23.2.2019 a zároveň oznámil dne 7.3.2019 své pojišťovně ukončení pojištění z důvodu změny vlastníka vozidla. Zároveň uvedl, že mu nebyla doručena žádná z výzev žalobkyně a tedy nemohl včas reagovat na požadavek žalobkyně. 3. Žalobkyně vzala svoji žalobu v celém rozsahu zpět podáním doručením soudu dne 30.11.2021, a to s ohledem na to, že lze mít v tomto řízení z listin získaných od vlastníka vozidla za prokázané, že žalovaný přestal být vlastníkem uvedeného vozidla ke dni 23.2.2019. Zároveň požadovala uhradit náklady řízení, neboť měla za to, že žalovaný zavinil podání žaloby, když ne její předchozí výzvy nereagoval a nedoložil, že vlastní právo k vozidlu převedl na třetí osobu. 4. Soud z výpisu z databáze motorových vozidel poskytovaných žalobkyni ministerstvem dopravy – registrem vozidel zjistil, že osobní automobil Volkswagen Passat [registrační značka] byl registrován na žalovaného jako jeho vlastníka a provozovatele od 24.10.2018 do 15.10.2019. 5. Z informace České pošty, a.s. o dodání zásilky má soud za prokázané, že výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP datovaná dnem 22.4.2020 a adresovaná žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště, byla téhož dne předána k poštovní přepravě a následujícího dne 23.4.2020 doručena adresátovi. 6. Z podacího archu ze dne 14.7.2021 ve spojení s detailem o pohybu zásilky doručované Česku poštou a.s. má soud za prokázané, že předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne 16.7.2021, a to opět na adresu jeho trvalého bydliště. 7. Podle § 96 odst. 1-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu je neúčinné, to neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svoji žalobu v celém rozsahu zpět, a to ještě před zahájením jednání ve věci, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., a řízení výrokem pod bodem I. tohoto rozhodnutí zastavil. 9. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem pod bodem II. za použití § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žaloba byla podána důvodně (posuzováno z procesního hlediska) a ke zpětvzetí podání došlo pro chování žalovaného, neboť ten nereagoval na opakované výzvy žalobkyně k úhradě příspěvku do garančního fondu ani na předžalobní výzvu, nesdělil žalobkyni rozhodné informace pro zánik jeho povinnosti zapsaného provozovatele vozidla v centrální evidenci vozidel, aby automobil měl uzavřeno povinné ručení. 10. Rovněž lze přisvědčit žalobkyni, že žalovaný nesplnil v době převodu svého vlastnického práva k automobilu, resp. kdykoliv po té, povinnost uloženou mu v § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k vozidlu požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností o zapsání změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel, a že žalovaný by takovou žádost mohl podat podle § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel i v případě, že by nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost. Tedy nevyvinul takovou činnost směřující ke změně zápisu vlastníka a provozovatele vozidla, přičemž po dobu, kdy je zapsán jako provozovatel vozidla je žalovaný povinen zajistit, aby vozidlo mělo řádné povinné ručení, a této povinnosti se nemůže zprostit (§ 4 odst. 1 zákona č. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). 11. Za splnění povinnosti uložené žalovanému nelze považovat oznámení o zániku pojištění v důsledku převodu vlastnického práva své smluvní pojišťovně, neboť tato nemá žádnou smluvní ani zákonnou povinnost informovat žalobkyni o důvodech zániku pojištění. 12. Tedy ačkoliv byl žalovaný žalobkyní před podáním žaloby opakovaně vyzýván k úhradě příspěvku do garančního fondu a tyto výzvy mu byly prokazatelně doručeny na adresu jeho trvalého bydliště, o niž sám v řízení tvrdil, že se na ní zdržuje a poštu přebírá, tedy měl možnost prokázat okolnosti rozhodné pro zánik jeho povinnosti hradit povinné ručení, resp. příspěvek do garančního fondu, za provoz vozidla, do podání žaloby tak neučinil, proto soudu nezbylo než konstatovat, že žalovaný svým chováním zapříčinil marné podání žaloby a tím její zpětvzetí a je proto povinen k úhradě nákladů řízení marně vzniklých žalobkyni. 13. Náklady řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní činí celkem 2 252 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 310 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty.