18 C 264/2021 — Okresní soud v Berouně

Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 397 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že je právnickou osobu, která je příjemkyní příspěvku do garančního fondu placeného vlastníkem, popř. provozovatelem, motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnost z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Splatnost tohoto příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení písemné výzvy žalobkyně žalované, přičemž žalobkyně tuto výzvu odeslala žalované dne 30. 10. 2020. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, [registrační značka] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, přičemž žalovaná, coby vlastník vozidla, neměla ode dne 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 k výše specifikovanému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak nebylo pojištěno 151 dní a žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, přičemž tento příspěvek byl vypočten jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby ve výši 47 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku s tím, že splatnost příspěvku nastala dne 13. 1. 2021. Jelikož žalovaná na předmětnou výzvu nereagovala a ničeho žalobkyni neuhradila, žalované byla dne 27. 7. 2021 zaslána předžalobní upomínka. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požadovala po žalované uhradit dlužnou částku ve výši 7 397 Kč, která se skládá ze základu příspěvku ve výši 7 097 Kč (47 Kč za den x 151 dní) a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná k žalobě uvedla, že předmětný automobil prodala a zároveň předložila kopii kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2018, na základě níž automobil prodala panu [jméno] [příjmení]. Na základě sdělení žalované ve spojení s jí doloženými listinami vzala žalobkyně svoji žalobu v celém rozsahu zpět, a to s ohledem na to, že lze mít z žalovanou v tomto řízení doložených listin za prokázané, že žalovaná nebyla vlastníkem vozidla v předmětném období od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020. Žalobkyně dále uvedla, že po žalované požaduje zaplacení náhradu nákladů řízení, neboť o převodu vlastnického práva ohledně vozidla na jinou osobu se žalobkyně dozvěděla až po podání žaloby prostřednictvím podaného odporu žalované, přestože byla žalovaná v rámci mimosoudní správy pohledávky opakovaně vyzývána k úhradě příspěvku nepojištěných, resp. k prokázání tvrzení, že žalobkyně nárok na úhradu tohoto příspěvku nemá, což žalovaná neučinila. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to nejprve výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 29. 10. 2020, která byla žalované vhozena do domovní schránky dne 3. 11. 2020, a dne 28. 7. 2021 žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku ze dne 27. 7. 2021, což dokládá záznam o sledování zásilky. Podle § 96 odst. 1-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu je neúčinné, to neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svoji žalobu v celém rozsahu zpět, a to ještě před zahájením jednání ve věci, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., a řízení výrokem pod bodem I. tohoto rozhodnutí zastavil. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem pod bodem II. v souladu s ustanovením § 151 o. s. ř, za použití § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žaloba byla podána důvodně (posuzováno z procesního hlediska) a ke zpětvzetí podání došlo pro chování žalované, která doložila okolnost vylučující její povinnost k placení povinného příspěvku až po zahájení řízení, ačkoliv byla žalobkyní před podáním žaloby opakovaně vyzývána k úhradě příspěvku do garančního fondu, tedy měla možnost prokázat okolnosti rozhodné pro zánik její povinnosti hradit povinné ručení, resp. příspěvek do garančního fondu, za provoz vozidla. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 3 667 Kč a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 2 100 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen,,vyhláška‘‘), za 3 úkony právní služby před podáním žaloby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), za 1 úkon právní služby dle § 7 vyhlášky po podání žaloby po 1 500 Kč (zpětvzetí žaloby) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, za 3 úkony právní služby po 100 Kč a ze 1 úkon právní služby po 300 Kč, zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představovanou částkou 567 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.