19 C 26/2020-80 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Rokycanech dne 19. 9. 2019 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 884 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že dne 25. 3. 2019 bylo Policií ČR vyžádáno odborné lékařské vyšetření žalovaného ke zjištění přítomnosti návykových látek, a to včetně odběru biologického materiálu. Před samotným vyšetřením se žalovaný podrobil orientačnímu vyšetření testerem DrugWipe 5S na přítomnost návykových látek v těle, a to s pozitivním výsledkem na látku amphetamin a metamfetamin. Vyšetření žalovaného bylo vyžádáno na základě důvodného podezření, že žalovaný pod vlivem jiných návykových látek vykonával činnost, při které mohl ohrozit život a zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, a to konkrétně řízením motorového vozidla. Žalovaný se podrobil vyšetření ve zdravotnickém zařízení [ulice] nemocnice a. s., se sídlem [adresa], kam byl převezen Policií ČR Náklady na provedené odborné lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu a toxikologické vyšetření biologického materiálu dosáhly po zaokrouhlení celkové výše 884 Kč (164,22 Kč lékařské vyšetření, odběr biologického materiálu; 720 Kč toxikologické vyšetření biologického materiálu), přičemž tyto náklady byly následně na základě faktur uhrazeny Policií ČR zdravotnickým zařízením, které tyto úkony provedly, tj. [příjmení] nemocnici a. s. [obec] (v částce 164,22 Kč) a Fakultní nemocnici [obec] (v částce 720 Kč). Na základě pozitivního výsledku testu žalovaného je žalovaný povinen tento výkon žalobkyni uhradit. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. 2. V průběhu řízení, a to dříve, než soud ve věci zahájil jednání, žalobkyně vzala svým podáním ze dne 26. 1. 2021, doručeným soudu téhož dne, žalobu v plném rozsahu zpět s tím, že žalovaný dne 25. 1. 2021, tedy až po podání žaloby, uhradil žalobkyni dlužnou částku ve výši 884 Kč a částku 600 Kč na náhradu nákladů soudního řízení. Navrhla proto, aby soud v rozhodnutí o zastavení předmětného řízení rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, neboť v daném případě zastavení řízení zavinil žalovaný, když návrh, který byl podán důvodně, byl vzat zpět pro chování žalovaného. 3. Podle ustanovení § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobkyně souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. a výrokem pod bodem I. řízení v plném rozsahu zastavil. 4. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř, podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V daném případě soud dospěl k závěru, že procesní zavinění toho, že řízení bylo zastaveno, nese v plném rozsahu žalovaný, který žalovanou pohledávku uhradil až po zahájení řízení v této věci, a procesně tedy odpovídá za to, že žalobkyně vzala důvodně podanou žalobu zpět a soud v důsledku tohoto řízení zastavil. Žalovanému proto vznikla povinnost nahradit žalobkyni náklady vzniklé v souvislosti s řízením v této věci, jejichž celková výše činí 600 Kč. Náklady tvoří paušální náhrada nezastoupeného účastníka dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., v platném znění, ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., celkem za dva úkony po 300 Kč (podání žaloby, předžalobní výzva), tj. celkem 600 Kč. Jelikož náklady řízení již žalovaný žalobkyni zaplatil, soud neuložil povinnost k jejich náhradě, jak je ve výroku II. uvedeno. 5. Výrokem III. pak soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku za žalobu žalovanému, na kterého přešla poplatková povinnost, neboť žalobkyně je dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích od soudního poplatku osvobozena ze zákona a ve sporu byla zcela úspěšná. Výše poplatku je stanovena v souladu s položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků, a činí tedy 1 000 Kč. Lhůta ke splnění této povinnosti pak byla stanovena dle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.