19 C 77/2020-122 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení neexistence zástavního práva k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Beroun, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 18. 3. 2013 mezi žalobkyní a žalovaným zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši [částka], zástavního práva k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Beroun, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 26. 6. 2014 mezi žalobkyní a žalovaným zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši [částka], dále k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Beroun, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13. 11. 2013 mezi žalobkyní a žalovaným zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši [částka], k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Beroun, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 26. 6. 2014 mezi žalobkyní a žalovaným zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši [částka] a k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Beroun, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 26. 6. 2014 mezi žalobkyní a žalovaným zajišťující budoucí peněžitou pohledávku žalovaného ve výši [částka]. 2. Podáním ze dne 29. 11. 2021 doručeným soudu téhož dne, tedy ještě dříve, než soud zahájil jednání ve věci samé, vzala žalobkyně žalobu zpět. K důvodům podaného zpětvzetí uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. 21 Co 3/2019-670, který rozhodoval o odvolání v řízení, jehož účastníci jsou totožní s účastníky v tomto řízení, a kteří vystupovali i ve stejném procesním postavení, proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 7. 2018, č. j. 4 C 90/2016-369, bylo rozhodnuto o žalobě žalobkyně na určení neexistence stejných zástavních práv, jejichž neexistence je předmětem i tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud označeným rozsudkem shora rozhodl na základě tvrzení a důkazů, které jsou totožné s tvrzeními a důkazy předloženými žalobkyní v tomto řízení, byla tímto rozsudkem odvolacího soudu vytvořena pro toto řízení překážka věci pravomocně rozhodnuté. 3. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. 4. Protože procesní úkon spočívající ve zpětvzetí žaloby učinila žalobkyně dříve, než soud ve věci zahájil jednání, nebylo k němu třeba souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.) a soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. tohoto usnesení řízení v plném rozsahu zastavil. 5. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud z ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V projednávané věci nelze učinit jiný závěr, než že příčina zastavení řízení leží na straně žalobkyně. Nelze dovodit, že by v projednávané věci byl pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Takovýto závěr nevyplývá ani z obsahu zpětvzetí žaloby ani z obsahu soudního spisu. Protože tak procesní příčina zastavení řízení leží na straně žalobkyně, rozhodl soud výrokem II. tohoto usnesení o uložení povinnosti žalobkyni, zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému bránění práva. Tyto náklady představuje odměna za zastupování žalovaného advokátem za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a vyjádření ve věci samé ze dne 7. 5. 2021 - § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), po 3 100 Kč, přičemž soud vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neboť předmětem plnění je určení neexistence zástavního práva, tzn. posouzení otázky, zda zde právo je či není. Není zde proto prostor pro stanovení tarifní hodnoty cenou nemovitostí, jichž se zatížení zástavním právem má týkat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1452/2015). Dále je součástí přiznaných nákladů řízení náhrada hotových výdajů v rozsahu 2 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). V souladu s ustanovením § 151 odst. 2 o. s. ř. byla celková částka odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů zvýšena o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. o částku ve výši 1 428 Kč. 6. K náhradě nákladů řízení v celkové výši 8 228 Kč byla stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.) a zákonné místo placení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Z tohoto důvodu tedy soud rozhodl o vrácení soudního poplatku (zaplaceného v částce 2 000 Kč dle položky 4 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků) v poměrné části snížené o 1 000 Kč, tedy ve výši 1 000 Kč, žalobkyni tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení.