19 C 44/2022-63 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Berouně dne 27. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 17 560 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení z částky 3 045 Kč od 27. 1. 2020 do zaplacení, dále z částky 7 000 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení a z částky 6 615 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, a to z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Uvedla, že je právnickou osobu, která je příjemkyní příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnost z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ Zákon“). Splatnost tohoto příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení písemné výzvy žalobkyně. Žalobkyně zjistila, že motorové vozidlo žalované je evidováno v registru vozidel jako provozované. Jednalo se o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo]. Žalovaná, coby jeho vlastník a provozovatel, neměla však ode dne 19. 7. 2019 do 13. 10. 2019, ode dne 14. 10. 2019 do 30. 4. 2020 a ode dne 1. 5. 2020 do 5. 11. 2020 k výše specifikovanému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost uložena ustanovením § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak nebylo pojištěno celkem 476 dní a žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek, přičemž dle Zákona byl tento příspěvek vypočten jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost žalované a výše denní sazby ve výši 35 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvy k úhradě příspěvku s tím, že splatnost příspěvku nastala dne 26. 1. 2020, 17. 11. 2020 a 16. 3. 2021; výzvy, kterými žalobkyně uplatňuje uvedené nároky, byly doručeny žalované dne 27. 12. 2019, 18. 9. 2020 a 15. 1. 2021. Jelikož žalovaná na předmětné výzvy nereagovala a ničeho žalobkyni neuhradila, byla žalované dne 1. 12. 2021, 8. 12. 2021 a 24. 1. 2022 zaslána k jednotlivým dlužným částkám předžalobní upomínka. 2. Soud ve věci dne 8. 3. 2022 vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR 50403/2022-7, kterým návrhu v plném rozsahu vyhověl. Z důvodu nedoručení shora označeného platebního rozkazu do vlastních rukou žalované byl vydaný platební rozkaz usnesením ze dne 21. 4. 2022, č. j. EPR 50403/2022-7, zrušen. 3. V řízení byl učiněn dotaz na Městský úřad Hořovice, odbor technický a dopravní, který soudu sdělil, že vozidlo - osobní automobil MAZDA 3, [registrační značka], [VIN kód], TP [číslo], bylo evidováno v období od 19. 7. 2019 do 5. 11. 2020 se statusem provozované, přičemž v uvedeném období byla vlastníkem a provozovatelem [osobní údaje žalované], přechodný pobyt K [ulice] [číslo], [PSČ] [obec]. 4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním doručeným soudu 17. 8. 2022, v němž uvedla, že osobní automobil měl v daném období slovenské značky a rovněž bylo vozidlo zákonně pojištěno. K podání žalovaná doložila kopii základního technického popisu jednotlivě dovezeného vozidla vystaveného dne 24. 4. 2019 Okresním úřadem [obec], odborem silniční dopravy a pozemních komunikací, a kopii odborného posudku o kontrole originality vozidla ze dne 10. 4. 2019. 5. V průběhu řízení, a to dříve, než soud ve věci zahájil jednání, vzala žalobkyně v návaznosti na vyjádření žalované k žalobě podáním ze dne 29. 9. 2022 žalobu v plném rozsahu zpět. Navrhla, aby soud řízení zastavil a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni její náklady, konkrétně za 3 úkony právní služby včetně režijních paušálů a náhrady DPH. 6. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobce souhlasu žalované (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. a výrokem pod bodem I. řízení zcela zastavil. 7. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud z ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V projednávané věci bylo procesním důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby žalobkyní. Z obsahu spisu se podává, že žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 27. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 560 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, přičemž žalovaná, coby vlastník/provozovatel, neměla ode dne 19. 7. 2019 do 5. 11. 2020 k výše specifikovanému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost uložena ustanovením § 1 odst. 2 Zákona. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě žalobkyně vychází se zákonem předepsaného procesu upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 Zákona, kdy od Ministerstva dopravy obdržela dálkovým způsobem informaci, že je žalovaná zapsaná v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla (č. j. 13794889), u něhož však nebylo v předmětném období sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně tak vycházela z informací z registru silničních vozidel poskytnutých Ministerstvem dopravy, přičemž neměla důvod pochybovat o správnosti uvedených údajů (podle zákona byla oprávněna považovat uvedené informace za správné). V soudním řízení pak žalovaná doložila kopii základního technického popisu jednotlivě dovezeného vozidla vydaného dne 24. 4. 2019 Okresním úřadem [obec], odborem silniční dopravy a pozemních komunikací, č. k. [číslo] [rok] [číslo], pro vystavení osvědčení o evidenci část II a kopii odborného posudku o kontrole originality vozidla ze dne 10. 4. 2019. Z těchto listin doložených žalovanou však lze mít za prokázané, že předmětné vozidlo prošlo v měsíci dubnu 2019 procedurou přihlášení do evidence vozidel na území Slovenské republiky. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že nelze dovodit, že by byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., tj. že by byl pro chování žalované vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že po přihlášení vozidla v jiné zemi nastupuje směrnice Rady č. 1999/37/ES, o registračních dokladech vozidel, z níž vychází i procedura odhlášení vozidla v původní zemi registrace. Konkrétně tato směrnice zakotvuje, že v případě zaregistrování vozidla v jiné členské zemi Unie, si odhlášení v původní zemi vyřídí úřady mezi sebou. Zahraniční úřad má povinnost do dvou měsíců od registrace informovat český úřad o tomto úkonu. Česká strana tuto změnu zaznamená v centrálním registru vozidel, jehož správcem je ministerstvo dopravy. V případě, že zahraniční úřad údaje o přihlášeném vozidle české straně nesdělil (resp. sdělil, ale proces ohlášení nebyl do centrálního registru vozidel zanesen), nemůže jít k tíži žalované, přičemž z žádných právních předpisů nevyplývala povinnost žalované ohlásit českým úřadům přeregistrování vozidla na území Slovenské republiky, resp. vozidlo v České republice odhlásit. 8. Proto soud o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem II. a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. 9. K argumentaci žalobkyně, že žalovaná měla dostatek časového prostoru k předložení podkladů a prokázání neexistence povinnosti k úhradě příspěvku v rámci mimosoudního vymáhacího procesu, kdy byla žalobkyní vyzvána a opakovaně upomínána k zaplacení či doložení neoprávněnosti vymáhání příspěvku, soud doplňuje, že výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 12. 12. 2019, 3. 9. 2020 a 31. 12. 2020 a následné upomínky (upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 19. 2. 2020, 16. 12. 2020 a 8. 4. 2021 a II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 12. 6. 2020, předžalobní upomínka ze dne 1. 12. 2021, 8. 12. 2021 a 24. 1. 2022) byly žalované zaslány na adresu zjištěnou žalobkyní, konkrétně K [ulice] [číslo], [PSČ] [obec]. Nicméně z obsahu spisu lze dovodit, že žalovaná se v době mimosoudního vymáhacího procesu žalobkyně již zdržovala na území Slovenské republiky. K obraně žalované tak došlo až v soudním řízení poté, co jí byly písemnosti doručeny na