6 C 13/2022-18 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 8. 2021 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 7.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, sjednaného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 10. 2016 s právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], se splatností dne 4. 3. 2017, s tím, že na základě následným smluv o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 pak předmětná pohledávka za žalovanou přešla na žalobce. 2. Žalobkyně následně ještě před tím, než soud ve věci samé zahájil jednání, vzala svým podáním ze dne 7. 12. 2021 žalobu částečně zpět co do původně požadovaného příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku v částce 2.093,99 Kč a nákladů uplatnění pohledávky ve výši 500 Kč. Soud pak svým usnesením ze dne 29. 12. 2021 pod č.j. EPR 196065/2021-9 řízení co do zaplacení částky 2.093,99 Kč zastavil, a následně vydal ve věci dne 29. 12. 2021 pod č.j. EPR 196065/2021-11 elektronický platební rozkaz, jímž žalobě vyhověl co do požadovaného zaplacení jistiny ve výši 7.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 3. Žalovaná napadla shora uvedené rozhodnutí soudu včasným odporem, v němž namítla promlčení žalobou uplatněného nároku, kdy tříletá promlčecí lhůta marně uplynula dnem 4. 3. 2020 a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl zdejšímu soudu podán až dne 18. 8. 2021. 4. Žalobce reagoval na podaný odpor svým podáním ze dne 22. 2. 2022, došlým soudu téhož dne, tedy stále ještě před zahájením jednání ve věci samé, jímž vzal podanou žalobu zpět v celém rozsahu a navrhl, aby soud řízení zastavil a žádnému z účastníků nebyly přiznány náklady řízení. 5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. 6. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobce souhlasu žalované (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem I. řízení v plném rozsahu zastavil. 7. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V dané věci má soud za to, že procesní zavinění zastavení řízení nese v plném rozsahu žalobce, který přistoupil ke zpětvzetí žaloby nikoliv pro chování žalované, tedy proto, že by žalovaná žalobci jeho pohledávku po podání žaloby zcela uhradila, ale v důsledku vznesené námitky promlčení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, tedy žalované, která zastavení řízení svým chováním nezapříčinila, přiznal zcela nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.600 Kč, sestávající z odměny za právní zastoupení v celkové výši 3.000 Kč za dva úkony právní služby po 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé) dle § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., kdy soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro stanovení peněžitého plnění ve splátkách, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalovanou v řízení zastupovala.