6 C 346/2016-45 — Okresní soud v Berouně

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 10. 2016 se původní žalobkyně domáhala zaplacení 6 800 Kč z titulu nesplaceného závazku na základě smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], dne 17. 6. 2016 schválila žalované zápůjčku v jí požadované výši 4 000 Kč (na dobu 31 dnů za poplatek ve výši 1 200 Kč), kterou jí ještě téhož dne zaslala převodem na účet poté, co žalovaná projevila souhlas s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, zaregistrovala se na jejích webových stránkách a zaslala jí na účet částku 1 Kč Smlouva o půjčce tak byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku poté, co žalovaná využila internetovou nabídku právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná pak měla zapůjčenou částku vrátit do 17. 7. 2016, což neučinila. Žalobkyně z tohoto důvodu požadovala i smluvní pokutu ve výši 1 600 Kč s ohledem na prodlení žalované a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně. Smlouvou ze dne 8. 9. 2016 pak byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaná potvrdila, že se [právnická osoba] s.r.o. uzavřela uvedenou smlouvu. Namítala však, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 600 Kč a smluvního úroku ve výši 0,25 % denně z dlužné částky není důvodný pro rozpor s dobrými mravy. Řízení bylo přerušeno, neboť usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované jako dlužnice a bylo jí povoleno řešení jeho úpadku oddlužením. Usnesením téhož soudu ze dne 4. 4. 2022, č.j. [insolvenční spisová značka], vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované a žalovaná byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. V návaznosti na citované usnesení soudu vzala žalobkyně v celém rozsahu svoji žalobu zpět a požadovala náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že jí tyto vzniknou až pravomocným rozhodnutím soudu o zastavení řízení. Protože žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět v plném rozsahu, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. (výrok I. usnesení). Ve výroku II. tohoto usnesení soud rozhodl o nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně sice vzala žalobu zpět, nicméně tak učinila poté, co byla její pohledávka v insolvenčním řízení žalované zcela uznána a z části uhrazena, jak je zřejmé z obsahu insolvenčního spisu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemohla svoji pohledávku na zaplacení nákladů tohoto řízení přihlásit v insolvenčním řízení, neboť tento nárok vzniká až rozhodnutím soudu o povinnosti platit náklady řízení, rozhodl soud, jak výše uvedeno. Náklady žalobkyně představují částku 4 030 Kč, která se skládá ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 200 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 1 úkon po 1 500 Kč (vyjádření z 16. 12. 2016), 1 paušální náhradu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále tyto náklady představují paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně vzala sama žalobu zpět. Soud proto přiznal žalobkyni paušální náhradu za jeden úkon (zpětvzetí žaloby) podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky s tím že soud současně přiznal žalobkyni i 21% DPH ve výši 630 Kč. Soud ohledně závěrů o nároku žalobkyně na zaplacení nákladů řízení po skončení insolvenčního řízení splněním oddlužení odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3028/17, v němž soud řešil obdobný případ nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení po zpětvzetí žaloby po osvobození žalované od zbytku dluhů v insolvenčním řízení. Ústavní soud v daném rozhodnutí konstatoval, že„ odpuštěním zbývajících dluhů může dlužníkovi vzniknout legitimní očekávání pouze stran dluhů, které již vznikly, a mohly tedy být v insolvenčním řízení přihlášeny, nikoli i těch, které teprve vzniknou (srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ze dne 1. 7. 2016, podle něhož je oddlužení osvobozením dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i pohledávek, které nebyly věřiteli vůbec uplatněny přihláškou pohledávky, ačkoli takto uplatněny být mohly). Dlužníkovu naději, že po splnění splátkového kalendáře a po přiznání osvobození od zbytku dluhů již ke vzniku nových dluhů (byť majících původ v činnosti předcházející insolvenčnímu řízení) nedojde, nelze ztotožňovat s legitimním očekáváním ve smyslu čl. 11 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.“. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci tohoto usnesení.