6 C 64/2016-52 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 19. 1. 2016 domáhala po žalované zaplacení částky 36 364,98 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 8. 10. 2012 Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 45 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky z úvěru ve výši 16,3 % ročně, a poplatky (ceny) za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru, příp. poplatky za pojištění. Žalovaná byla povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Strany smlouvy si rovněž sjednali, že právní předchůdkyni žalobkyně byla oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, jakož i při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit sjednaný úrok z prodlení a náklady spojené se správou úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením splátky úvěru, využila banka svého oprávnění a s účinností ke dni 14. 6. 2015 úvěr zesplatnila, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. K tomuto datu činil dluh žalované 36 931,85 Kč, který sestával z jistiny úvěru ve výši 36 516,61 Kč, úroku z úvěru a úroku z prodlení. Banka poté postoupila svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 2015 s účinností k 1. 12. 2015, a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná poté uhradila 15. 12. 2015 částku 911 Kč, a proto její dluh po započtení na příslušenství činil žalovanou částku. Žalovaná pak zbývající část dluhu neuhradila, přestože byla o zaplacení upomenuta. Žalovaná namítla, že na předmětnou pohledávku zaplatila ještě 911 Kč dne 18. 1. 2016. Dále uvedla, že se žalobkyní opakovaně jednala o možnostech splácení dluhu, neboť na jednorázovou úhradu neměla dostatek finančních prostředků. Účastníci se domluvili na měsíčních splátkách ve výši 911 Kč, a žalovaná tyto splátky řádně plnila. Z tohoto důvodu žalovaná požádala o možnost splácet dluh v měsíčních splátkách podle původní dohody se žalobkyní. Žalobkyně podáním ze dne 7. 3. 2016 vzala svoji žalobu částečně zpět co do uhrazené částky 911 Kč, a po započtení na příslušenství pohledávky požadovala na jistině 36 278,82 Kč s příslušenstvím. Následně byl usnesením Krajského soudu v Praze sp.zn. [insolvenční spisová značka] zjištěn ke dni 5. 4. 2016 úpadek žalované spojený s oddlužením. Ve smyslu ustanovení § 140a odst. 1, 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona nastaly účinky rozhodnutí o úpadku okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku a tímto okamžikem došlo k přerušení řízení o pohledávkách týkajících se majetkové podstaty, tedy i tohoto řízení. Krajský soud v Praze pak usnesením ze dne 18.3.2021, č.j. [insolvenční spisová značka] – B-49, vzal soud na vědomí oddlužení žalované a usnesením ze dne 8. 2. 2022, č.j. [insolvenční spisová značka] žalované přiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. V návaznosti na citované usnesení soudu vzala žalobkyně v celém rozsahu svoji žalobu zpět a požadovala náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že jí tyto vzniknou až pravomocným rozhodnutím soudu o zastavení řízení. Protože žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět v plném rozsahu, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. (výrok I. usnesení). Ve výroku II. tohoto usnesení soud rozhodl o nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zpět, a to poté, co byla její pohledávka v insolvenčním řízení žalované zcela uznána a z části uhrazena, jak je zřejmé z obsahu insolvenčního spisu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemohla svoji pohledávku na zaplacení nákladů tohoto řízení přihlásit v insolvenčním řízení, neboť tento nárok vzniká až rozhodnutím soudu o povinnosti platit náklady řízení, rozhodl soud, jak výše uvedeno. Náklady žalobkyně představují částku 6 662,80 Kč, která se skládá ze zbývající části soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 500 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále tyto náklady představují odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 1 úkon po 2 580 Kč (zpětvzetí žaloby), a 1 paušální náhradu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a rovněž 21% DPH ve výši 982,80 Kč (dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř). Soud ohledně závěrů o nároku žalobkyně na zaplacení nákladů řízení po skončení insolvenčního řízení splněním oddlužení odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3028/17, v němž soud řešil obdobný případ nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení po zpětvzetí žaloby po osvobození žalované od zbytku dluhů v insolvenčním řízení. Ústavní soud v daném rozhodnutí konstatoval, že„ odpuštěním zbývajících dluhů může dlužníkovi vzniknout legitimní očekávání pouze stran dluhů, které již vznikly, a mohly tedy být v insolvenčním řízení přihlášeny, nikoli i těch, které teprve vzniknou (srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ze dne 1. 7. 2016, podle něhož je oddlužení osvobozením dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i pohledávek, které nebyly věřiteli vůbec uplatněny přihláškou pohledávky, ačkoli takto uplatněny být mohly). Dlužníkovu naději, že po splnění splátkového kalendáře a po přiznání osvobození od zbytku dluhů již ke vzniku nových dluhů (byť majících původ v činnosti předcházející insolvenčnímu řízení) nedojde, nelze ztotožňovat s legitimním očekáváním ve smyslu čl. 11 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.“. Protože soud řízení zastavil před prvním jednáním ve věci, vrátil žalobkyni ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zaplacený soudní poplatek za žalobu, snížený o 20 %, tedy poplatek ve výši 455 Kč, jak ve výroku III. tohoto usnesení uvedeno.