6 C 92/2022-18 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 11.278 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 18. 12. 2000 [číslo] sjednané mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (resp. [právnická osoba]), [IČO], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. 2. Žalovaný pak v rámci svého odůvodněného odporu, podaného proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 8. 2022 č.j. EPR 214751/2022-5, namítl promlčení vymáhané pohledávky a současně tvrdil, že pohledávka již v minulosti zanikla splněním. 3. Na podkladě žalovaným podaného odporu pak žalobce po zvážení všech okolností vzal svým podáním došlým soudu dne 22. 9. 2022, tedy ještě dříve, než soud ve věci samé zahájil jednání, žalobu v celém rozsahu zpět a žádal, aby žádné ze stran nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. 5. Jelikož tento procesní úkon učinil žalobce dříve, než soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo k němu třeba souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem I. řízení v plném rozsahu zastavil. 6. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V dané věci má soud za to, že procesní zavinění zastavení řízení nese v plném rozsahu žalobce v důsledku jím učiněného zpětvzetí žaloby, a to nikoliv pro chování žalovaného (nebylo doloženo, že by byla dlužná částka uhrazena po zahájení řízení na podkladě podané žaloby), ale pro uplatněnou námitku promlčení, a z toho plynoucí hrozící neúspěch ve sporu v podobě zamítnutí žaloby. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, tedy žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.549,60 Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 3.160 Kč za dva úkony právní služby po 1.580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé) dle ustanovení § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč rovněž za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 789,60 Kč, neboť zástupce žalovaného jakožto advokát je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., kdy soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro stanovení peněžitého plnění ve splátkách, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval.