10 C 370/2023-27 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 10. 2023 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 608 555,24 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že si u ní žalovaný objednal zboží, a to okna VELUX s příslušenstvím. Na toto zboží vystavila žalobkyně dne 10. 8. 2023 fakturu č. [číslo] ve výši 562 339,44 Kč, splatnou 8. 9. 2023. Žalovaný si zboží převzal na pobočce žalobkyně, což stvrdil podpisem na dodacích listech. Na výzvu žalobkyně žalovaný na tento dluh uhradil 100 000 Kč dne 9. 10. 2023, čímž uznal i zbývající část dluhu, který však neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že si u ní žalovaná objednal další zboží – příslušenství k oknům VELUX, na které žalobkyně vystavila dne 28. 8. 2023 fakturu č. [číslo] na částku 146 215,80 Kč, splatnou 11. 9. 2023. Po naskladnění zboží pak žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k jeho převzetí, čímž bylo zboží řádně předáno. Žalovaný však toto zboží nezaplatil. Žalovaný svým podáním ze dne 13. 12. 2023 vznesl námitku nedostatku pravomoci zdejšího soudu k projednání sporu s odůvodněním, že mezi stranami byla platně sjednána rozhodčí doložka, podle které mají být veškeré spory mezi stranami řešeny Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR. Toto vyjádření žalovaného bylo jeho prvním úkonem ve věci, když soud za takovýto první úkon nepovažoval odpor žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu (srovnej závěry Nejvyššího soudu v usnesení sp.zn. 23 Cdo 1164/2009). Podle § 106 odst. 1 o.s.ř. platí, že jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají nebo že netrvají na projednání věci před rozhodčí komisí spolku. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat. Podáním doručeným soudu dne 20. 12. 2023 žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že jí žalovaný uhradil v období od 11. 10. 2023 do 31. 10. 2023 postupně celkem částku 462 339,44 Kč. Soud z Rámcové kupní smlouvy na dodávky zboží ze dne 11. 4. 2023 zjistil, že touto smlouvou byl mezi účastníky upraven prodej stavebního materiálu a obchodní podmínky, které platí pro jednotlivé dodávky zboží žalovanému vždy podle aktuálního sortimentu žalobkyně. Z článku VII. této smlouvy soud zjistil, že se účastníci dohodli, že„ všechny spory vznikající z této smlouvy, resp. ze smluv vzniklých na základě objednávek (kupních smluv), a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu“. Z článku VIII. smlouvy vyplývá, že byla uzavřena na dobu neurčitou. S ohledem na námitku nedostatku pravomoci zdejšího soudu se zabýval tím, zda je ve věci příslušný jednat a rozhodnout a dospěl k závěru, že s ohledem na nastalou procesní situaci je jediným možným východiskem řízení zastavit. Jak vyplývá z Rámcové smlouvy ze dne 11. 4. 2023, mezi účastníky byla platně sjednána rozhodčí doložka ve prospěch Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR, a spor má proto být řešen v rozhodčím řízení. Spor o zaplacení kupní ceny za dodané zboží je sporem vyplývajícím z občanskoprávních vztahů účastníků a lze jej projednat v řízení před rozhodci, neboť o něm lze uzavřít smír. Protože žalovaný uplatnil námitku nedostatku pravomoci zdejšího soudu při svém prvním úkonu ve věci, soud usnesením řízení podle § 106 odst. 1 o.s.ř. zastavil. Soud doplňuje, že přestože žalobkyně vzala svým podáním ze dne 20. 12. 2023 žalobu zpět, soud řízení zastavil z důvodu nedostatku své pravomoci k projednání věci, která má přednost před zastavením řízení z důvodu zpětvzetím žaloby. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť řízení bylo zastaveno pro chování žalobkyně, která ke zdejšímu soudu podala žalobu, která měla být projednána v rozhodčím řízení. Žalovaný tak měl ve věci plný úspěch a přísluší mu náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalovaného představují jednak paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný zpočátku nebyl v řízení zastoupen advokátem. Soud proto žalovanému přiznal paušální náhradu za jeden úkon (podání odporu) podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“) ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky. Dále náklady žalované představují náklady jeho právního zastoupení, jež představují mimosmluvní odměnu za 2 úkony právní služby po 10 740 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.; (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 13. 12. 2023), to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. částku ve výši 4 510,80 Kč celkem tak soud přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 26 290,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Protože soud řízení zastavil před prvním jednáním ve věci, rozhodl rovněž o vrácení části soudního poplatku, který žalobkyně zaplatila, podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, snížený o 20 %, tedy 19 474 Kč.