18 C 236/2024-14 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se podání ze dne 12.8.2024 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému, jako svému synovi s tvrzením, že zjistil, že tento ukončil své studium.2. Žalovaný uvedl, že proti zrušení vyživovací povinnosti nemá žádné námitky a souhlasím s tím, aby byla zrušena.3. Soud provedl důkaz rozsudkem čj. 23 Nc 522/2009-52 ze dne 13.8.2009 zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalobci naposledy upraveno výživné, a to tak, že byl povinen na výživu žalovaného přispívat částkou 3 500 Kč počínaje 1.11.2007.4. Při právním posouzení vycházel soud ze zákona č. 89/2012 SB., občanský zákoník, (dále jen „OZ“), podle jehož § 910 odst. 1 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že za situace, kdy je žalovaný 25letým mužem a sám vyslovil souhlas se zánikem vyživovací povinnosti otce a zároveň v řízení nebyly zjištěny takové okolnosti, které by svědčili o tom, že se žalovaný není schopen živit sám, rozhodl o zániku vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému k datu jím požadovanému, tj. k 1.9.2024.6. Náhradu nákladů soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěšnému žalobci sice vznikl nárok na úhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy je však žalobce nepožadoval.