16 C 229/2020-20 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne [datum] použil hromadný dopravní prostředek žalobkyně – trolejbus linka [číslo] aniž by si zakoupil platný jízdní doklad. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně současně zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení dlužné částky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že žalovaný dne [datum] použil hromadný dopravní prostředek žalobkyně - linku trolejbusu [číslo] aniž by si zakoupil platný jízdní doklad. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil jízdné a přirážku do 15 dnů od uskutečnění jízdy, dostal se ode dne následujícího do prodlení. Po právní stránce posoudil soud uplatněný nárok v souladu s ustanovením § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), v němž je stanovena povinnost přepravci po uzavření smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení a povinnost cestujícího zaplatit jízdné. Z § 2551 stejného zákona vyplývá, že podrobnosti při přepravě osob upraví přepravní řády. V případě jízd žalovaného tramvajemi soud posoudil uplatněný nárok dále v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., ve znění zákona č. 23/2000 Sb., o drahách, kde je stanovena možnost uložit cestujícímu povinnost zaplatit přirážku k jízdnému a stanovena maximální výše přirážky ve výši 1 500 Kč. Podle ustanovení § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle ustanovení § 1968 a § 1970 citovaného občanského zákoníku, kdy v případě, že je dlužník v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen zaplatit zákonné úroky z prodlení, pokud není sazba úroků z prodlení mezi účastníky sjednána. Výše zákonných úroků z prodlení je upravena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a zavázal žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 1 520 Kč (20 + 1 500) včetně příslušenství, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky od 15. 12. 2019. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení byly v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále dvěma režijními paušály po 100 Kč za předžalobní výzvu a podání žaloby u soudu, a to v souladu s ustanovením § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.