19 C 53/2022-19 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem došlým dne [datum] soudu se navrhovatel domáhal uznání rozsudku soudu Family Court at [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] v Southhamptonu ze dne [datum], referenční číslo: [anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o rozvodu manželství [celé jméno navrhovatele] a [celé jméno odpůrkyně], rozené [příjmení], uzavřeného dne [datum] v [anonymizováno], [země]. K návrhu doložil oddací list, soudu Family Court at [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] v Southhamptonu, jímž bylo rozhodnuto o rozvodu manželství účastníků v originále, osvědčení podle čl. 39 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 soudu členského státu původu opatřených apostillou, s překladem soudem jmenovaného tlumočníka do českého jazyka. 2. Podle ust. čl. 21 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. 3. Podle ust. čl. 21 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, aniž je dotčen odstavec 3, nevyžaduje se zejména žádné zvláštní řízení v případě aktualizace záznamů o osobním stavu v jednom členském státě na základě rozhodnutí týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, která byla vydána v jiném členském státě a proti kterým podle práva tohoto jiného členského státu není možné podat opravný prostředek. 4. Podle ust. čl. 21 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, aniž je dotčen oddíl 4 této kapitoly, může kterákoliv dotčená osoba postupy uvedenými v oddílu 2 této kapitoly požádat o vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí. Místní příslušnost soudů uvedených v seznamu, který každý členský stát zašle Komisi na základě článku 68, se určuje podle vnitrostátního práva členského státu, ve kterém je návrh na uznání nebo neuznání rozhodnutí podáván. 5. Podle ust. čl. 22 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, rozhodnutí ve věci rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné se neuzná, a) je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; b) jestliže odpůrce, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl písemně vyrozuměn o zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by mu umožnil přípravu na jednání před soudem, pokud není zjištěno, že odpůrce rozhodnutí jednoznačným způsobem přijal; c) jestliže je neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi stejnými stranami v členském státě, v němž se o uznání rozhodnutí žádá; nebo d) jestliže je neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení mezi stejnými stranami v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, za předpokladu, že toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné k uznání rozhodnutí v členském státě, v němž se o uznání žádá. 6. Podle ust. čl. 31 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, soud, u kterého byl návrh podán, neprodleně rozhodne, přičemž ani osoba, vůči níž je výkon navrhován, ani dítě, nejsou v tomto stadiu řízení oprávněny podat k návrhu jakékoli připomínky. 7. Podle ust. čl. 31 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, návrh může být zamítnut pouze na základě některého z důvodů uvedených v článcích 22, 23 a 24. 8. Podle ust. čl. 31 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, rozhodnutí nesmí být za žádných okolností přezkoumáváno ve věci samé. 9. Podle ust. čl. 37 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, strana, která žádá o uznání rozhodnutí nebo je napadá nebo navrhuje vydání prohlášení o jeho vykonatelnosti, musí předložit a) jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti, b) osvědčení uvedené v článku 39. 10. Podle ust. § 16 odst. 4 věta druhá zákona č. 91/2012 Sb., vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. 11. Podle ust. § 18 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, požádá-li strana podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy, aby o uznání bylo rozhodnuto ve zvláštním řízení, rozhodne soud rozsudkem o uznání. Jednání nemusí nařizovat. 12. Navrhovatel k návrhu přiložil vyhotovení rozsudku britského soudu o rozvodu manželství opatřené apostillou dle Haagské Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne [datum] s překladem do českého jazyka. Rozsudek byl vydán k návrhu odpůrkyně. Z osvědčení soudu členského státu původu podle čl. 39 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 soud zjistil, že rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne [datum], není proti němu dále přípustný opravný prostředek. 13. Podle ust. čl. 21 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Podle ust. čl. 21 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, aniž je dotčen odstavec 3, nevyžaduje se zejména žádné zvláštní řízení v případě aktualizace záznamů o osobním stavu v jednom členském státě na základě rozhodnutí týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, která byla vydána v jiném členském státě a proti kterým podle práva tohoto jiného členského státu není možné podat opravný prostředek. Manžel podle čl. 21 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 podal přesto návrh na uznání rozsudku o rozvodu soudu jiného členského státu na území České republiky. Rozsudek soudu Family Court at [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] v Southhamptonu ze dne [datum], referenční číslo: RS19D02873 byl vydán soudem členského státu EU k návrhu odpůrkyně, je pravomocný, není proti němu přípustný opravný prostředek. Rozsudek není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Nebylo zjištěno, že by rozsudek byl neslučitelný s jiným dřívějším rozhodnutím v řízení mezi účastníky v České republice nebo třetí zemi. Soud proto rozhodl o uznání rozsudku na území České republiky podle ust. čl. 31 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, neboť nebyl naplněn ani jeden z důvodů neuznání rozsudku o rozvodu dle čl. 22 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přičemž žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil.