19 C 60/2021-104 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti 1. žalované [jméno] [příjmení] a 2. žalovanému stanovení vyživovací povinnosti. Uvedla, že je studentkou 3. ročníku Střední odborné školy [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v [obec]. Do [datum] žila ve společné domácnosti s matkou 1. žalovanou. Manžel matky žalobkyni z domácnosti vykázal a žalobkyně se nastěhovala ke své tetě [jméno] [příjmení]. Proto žalobkyně požadovala od [datum] vůči 1. žalované stanovení vyživovací povinnosti ve výši 3 500 Kč měsíčně, vůči 2. žalovanému zvýšení vyživovací povinnosti původně stanovené rozsudkem uvedeným ve výroku shora na částku 2 000 Kč měsíčně od 1. 12. 2020. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo řízení proti 1. žalované zastaveno po uzavření mimosoudního dohody mezi účastnicemi a zpětvzetí žaloby. 3. Žalovaný je neznámého pobytu. Opatrovník žalovaného ve vyjádření k žalobě neměl námitek vůči nároku žalobkyně v případě řádné přípravy žalobkyně na budoucí povolání. S ohledem na ukončení studia k 31. 8. 2021 proto souhlasil se zvýšením výživného do tohoto data. 4. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Žalobkyně byla do 31. 8. 2021 řádnou studentkou Střední odborné školy [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v [obec], obor cestovní [anonymizováno] (potvrzení o studiu). Za nesporné lze považovat tvrzení žalobkyně o tom, že od [datum] nežila ve společné domácnosti se svými rodiči, ale u své tety [jméno] [příjmení]. Ohledně výživného ve prospěch žalobkyně bylo naposledy rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy byla svěřena do výchovy matky a žalovanému stanovena vyživovací povinnost ve výši 700 Kč měsíčně (rozsudek). Ze zprávy Policie České republiky soud zjistil, že na žalovaného byly vydány dva příkazy k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody a následně evropské zatýkací rozkazy. Na žalovaného je stále vyhlášeno celostátní pátrání, jeho pobyt není znám. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že žalovaný není evidován jako zaměstnanec nebo zaměstnavatel, nepobírá důchod. 6. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 7. Žalobkyně [datum] opustila společnou domácnost sdílenou se svou matkou a žila u své tety. Po dobu do 31. 8. 2021 byla řádnou studentkou střední školy. Neměla stálý příjem. Pokud se týká žalovaného, k jeho osobě nebyly zjištěny bližší skutečnosti týkající se jeho poměrů a příjmů. Soud s poučením podle § 916 občanského zákoníku vyzval žalovaného k prokázání svých příjmů a majetkových poměrů, a to s negativním výsledkem. S ohledem na tato skutková zjištění má soud za to, že žalobkyni svědčilo právo na výživné ve smyslu § 911 občanského zákoníku, kdy nebyla schopna sama se živit, do 31. 8. 2021 s tím, že nárok žalobkyně na zvýšení výživného ve výši 2 000 Kč s ohledem na její poměry a odůvodněné potřeby byl oprávněný. Na straně žalovaného se nepodařilo prokázat jeho příjmové a majetkové poměry, proto soud vycházel z fikce průměrného měsíčního příjmu žalovaného ve výši pětadvacetinásobku částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisy ve smyslu § 916 občanského zákoníku, kdy takové poměry na straně žalovaného vyhovují výši nároku žalobkyně na zvýšení výživného. Od [datum] žalobkyně nabyla schopnost sama se živit, proto nárok na zvýšení výživného za období od 1. 9. 2021 není důvodný. 8. Dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch obou účastníků byl stejný. 9. Jelikož soud nepřiznal žalovanému, který byl zastoupen advokátem coby opatrovníkem, právo na náhradu nákladů řízení, nemá stát právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení žalovaného podle § 149 odst. 2 občanského soudního řádu.