38 C 191/2022-41 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vyloučení věci, a sice elektrokola [anonymizována dvě slova], typ [anonymizována dvě slova] uvedeného v soupisu movitých věcí ze dne [datum] z exekuce vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [exekutorský úřad] – východ s tím, že soudní exekutor vede exekuci na majetek povinného [jméno] [příjmení] ve prospěch oprávněné – žalované a v rámci soupisu provedeného dne [datum] byla v bydlišti žalobce sepsána věc, jejíž vyloučení se žalobce domáhá. 2. Žalovaná nejprve uvedla, že s žalobou nesouhlasí a navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, neboť již soudní exekutor vyhodnotil listiny jako nedostatečné, neboť z nich nevyplývá právo nepřipouštějící exekuci. Navíc pověřený soudní vykonavatel provedl soupis movitých věcí na adrese povinného, tedy oprávněně a nemohl zkoumat, zda povinný je či není vlastníkem sepisovaných věcí. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vyškrtnutí bylo rozhodnutí soudního exekutora a žalovaná není schopná posoudit, zda soudní exekutor rozhodoval správně či nikoliv, neboť žalobce nedoložil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaná dále navrhla, aby soud pro účely o rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 150 občanského soudního řádu. 3. Podáním ze dne [datum] se žalovaná jednak omluvila z jednání a jednak uvedla, že souhlasí s vyloučením movitých věcí. 4. Z přílohy k protokolu o soupisu movitých věcí, z návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu, z daňového dokladu, z usnesení č. j. [číslo jednací], z předžalobní výzvy a z dodejky, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno], je [anonymizováno] provedením exekuce ve prospěch oprávněné [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení] na základě usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla nařízena exekuce podle vykonatelného příkazu [anonymizováno] telekomunikačního úřadu, odbor pro východočeskou oblast ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], k uspokojení pohledávky ve výši 2.797 Kč s příslušenstvím. Dne [datum] byl na adrese [obec a číslo] proveden soupis movitých věcí, a sice tří elektrokol, motorové pily [anonymizováno] a motorové sekačky. Žalobce podal dne [datum] u soudního exekutora návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu, a to mimo jiné i elektrokola [anonymizováno]. K návrhu doložil daňový doklad ze dne [datum]. Dle daňového dokladu ze dne [datum], který je vystaven na jméno žalobce, plyne, že u společnosti [právnická osoba] žalobce zakoupil elektrokolo [anonymizována dvě slova] bílo-žluté za částku 26.990 Kč Soudní exekutor dne [datum] rozhodl o návrhu na vyškrtnutí žalobce tak, že jej zamítl, když z odůvodnění vyplývá, že z předložených listin, a to z faktury ze dne [datum] nebere soudní exekutor za jednoznačně prokázané, že by navrhovateli svědčilo právo nepřipouštějící exekuci. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou následujícího dne a doručenou dne [datum], byla žalovaná v procesním postavení oprávněné z exekuce vyzvána k učinění kroků směřujících k vyloučení uvedených věcí z exekuce, když dle textu předžalobní výzvy byly žalované zaslány doklady v podobě kopie daňového dokladu ze dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vyloučení věci specifikované ve výroku rozhodnutí z exekuce vedené proti povinnému [jméno] [příjmení], když se žalobci podařilo prokázat jeho vlastnické právo. Je nepochybné, že faktura znějící na jméno žalobce je jednoznačným důkazem o jeho vlastnickém právu. Z tohoto důvodu tak bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. 7. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu, tak jak to navrhovala žalovaná. Soud má za to, že nejsou splněny předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. podle rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 292/07, neboť jde o skutkově odlišné okolnosti. V této projednávané věci došlo k soupisu majetku v nemovitosti, kterou celý život užívá žalobce se svými sourozence a má zde hlášený trvalý pobyt. Především pak ale žalobce učinil kroky k vyškrtnutí, když soudnímu exekutorovi doložil listiny prokazující jeho vlastnické právo, s nimiž měla žalovaná možnost se seznámit. Stejné listiny byly žalované zaslány jako součást předžalobní upomínky, a znovu na tuto skutečnost žalovaná nijak nereagovala, ač mohla již v tuto chvíli předejít následně podané žalobě. Teprve až před jednáním soudu žalovaná souhlasila s vyloučením movitých věcí. Byla to tedy žalovaná, která mohla několikrát předejít tomuto sporu, pokud by vůči soudnímu exekutorovi prohlásila, že má movitou věc ze soupisu vyškrtnout. Toto však neučinila a žalobce jen brání své vlastnické právo. Všechny tyto skutečnosti proto vedly soud k závěru, že soud neshledal podmínky pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalobci. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11.552,90 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.000 Kč sestávající z částky 2.500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 352,90 Kč za 21 ujetých km v částce 152,90 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t.