9 C 148/2021-97 — Okresní soud v Bruntále

V podané žalobě žalobce uvedl, že žalované dodával plyn a elektřinu na základě smluv ze dne [datum]. Žalovaná nehradila řádně povinné platby, proto jí byly naúčtovány smluvní pokuty celkem ve výši 600 Kč. Protože došlo k předčasnému ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny, byla žalované naúčtována smluvní pokuta 7 600 Kč. Dále žalobce požadoval neuhrazenou cenu plynu za dobu od 9. 7. 2019 do 5. 3. 2020 ve výši 95,73 Kč, vyúčtovanou fakturou splatnou dne 30. 3. 2020, a neuhrazenou cenu elektřiny za dobu od 10. 4. 2019 do 4. 3. 2020 ve výši 398,51 Kč, vyúčtovanou fakturou splatnou dne 6. 4. 2020. Protože žalovaná přistoupila jako účastník – pojištěný - k innogy pojištění domácnosti, kde na pojištění měla platit 219 Kč měsíčně, což však neučinila v měsíci říjnu 2019, požadoval žalobce rovněž zaplacení této částky. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Ve věci bylo rozhodováno podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu. Ze smluv soud zjistil, že je uzavřel žalobce s žalovanou dne 25. 2. 2019, žalobce se zavázal dodávat žalované plyn a elektřinu, žalovaná se zavázala platit za dodávky cenu stanovenou žalobcem. Smlouvy obsahují ujednání o smluvních pokutách v části vyhlížející jako smluvní podmínky, psané miniaturním písmem, v nepřehledném toku textu. Z předložených vyúčtování soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované za spotřebovaný plyn a elektřinu částky uvedené v žalobě. Rovněž splatnost faktur odpovídá tvrzením v žalobě. Žalobce předložil také přihlášku k pojištění ze dne 12. 4. 2019, dle které byla žalovaná povinna hradit pojistné 219 Kč měsíčně. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu. Smlouvy uzavřené účastníky posuzoval soud právně podle energetického zákona, podle kterého je zákazník platit za dodávky ceny uplatněné v souladu s cenovou regulací. Ohledně pojištění soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku, podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Pokud jde o smluvní pokuty, soud vycházel ze skutečnosti, že smlouvy žalovaná uzavřela jako spotřebitel, na jehož ochranu je třeba dbát ve zvýšené míře. Součástí principu ochrany spotřebitele je zásada poctivosti jednání podnikatelského subjektu, která se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný a důležité ujednání nikdy nesmí být umístěno v oddíle, který vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru. Obchodní podmínky nesmějí sloužit k tomu, aby v nich v nepřehledné formě podnikatel skryl pro spotřebitele nevýhodná ustanovení. Pokud by takto postupoval, jeho jednání nelze přiznat právní ochranu. (viz § 6 občanského zákoníku nebo I ÚS 4512/11). Protože ujednání o smluvních pokutách skrývající se ve smlouvěch v části vyhlížející jako obchodní podmínky představují jasný příklad nepoctivého jednání, posoudil je soud jako neplatné a ohledně smluvních pokut žalobu zamítl. Právo na úhradu ceny dodaných energií a na úhradu pojistného, soud žalobci přiznal, když v tomto směru žalobce svůj nárok řádně doložil, nároky jsou v souladu s právní úpravou a žalovaná proti nim nic nenamítala. Soud dané částky žalobci přiznal i se správně účtovanými úroky z prodlení. Protože žalované, která měla větší podíl úspěchu ve věci, nevznikly žádné náklady řízení, rozhodl soud, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.