9 C 17/2022-67 — Okresní soud v Bruntále

1. O poměrech žalobkyně bylo naposledy rozhodnuto za její nezletilosti rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla žalobkyně svěřena do ústavní výchovy, rodičům nebyla stanovena vyživovací povinnost, žalovanému z důvodu, že se nepodařilo zjistit jeho poměry. 2. V tomto řízení žalobkyně navrhla, aby výživné bylo žalovanému stanoveno na částku 2 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2021, když reálně neplatí ničeho. 3. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil a o svých poměrech soud nic nesdělil, přestože byl písemně poučen o tom, že, pokud nedoloží své příjmy, bude soud postupovat podle § 916 občanského zákoníku a bude vycházet z měsíčního příjmu ve výši pětadvacetinásobku částky životního minima jednotlivce. 4. Ohledně poměrů žalobkyně zjistil soud následující: 5. Žalobkyně v současné době studuje v [obec] na [ulice] škole průmyslové, obor podnikání, jde o dvouletý obor s maturitou. Předchozí [ulice] školu hotelnictví a služeb v [obec] ukončila s výučním listem. Bydlí u matky, která pobírá invalidní důchod cca 6 000 Kč měsíčně, ona sama dostává přídavky na děti 1 380 Kč měsíčně a dopláceny jsou dávkami hmotné nouze. Za bydlení matka platí 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně má zvýšené výdaje na wi-fi, které potřebuje pro studium, 549 Kč měsíčně, do června 2022 platila za dojíždění do školy, nyní bude mít zvýšené výdaje se zaplacením potřeb do školy. (zjištěno z výpovědi žalobkyně, ze zprávy úřadu práce, ze zprávy školy) 6. Ohledně poměrů žalovaného bylo zjištěno pouze tolik, že v současnosti není nikde oficiálně zaměstnán, není veden jako uchazeč o zaměstnání, není veden jako osoba samostatně výdělečně činná, nepobírá žádné sociální dávky, nepobírá žádný důchod, nenachází se ve výkonu trestu odnětí svobody a není v insolvenci. Jiné informace o žalovaném se zjistit nepodařilo. (zjištěno z evidence osob ve VTOS, ze zpráv úřadu práce, ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení, ze zprávy České správy sociálního zabezpečení a z výstupu z insolvenčního rejstříku, 7. Zjištěný skutkový stav věci hodnotil soud podle následující právní úpravy: 8. Podle § 913 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 9. Podle § 916 občanského zákoníku, neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. 10. Protože žalovaný nesdělil soudu přes to, že k tomu byl vyzván, žádné informace o svých poměrech, postupoval soud podle citovaného § 916 občanského zákoníku a při stanovení výživného vycházel z 25 násobku životního minima, které v současnosti činí 4 620 Kč, tedy z částky 115 500 Kč. Z takové částky je samozřejmě výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně možné stanovit a nebylo proto důvodu, proč žalobě nevyhovět. Navíc je třeba vzít v potaz také citovaný § 913 občanského zákoníku, podle kterého je možné výživné stanovit z výdělku, kterého by povinná osoba mohla dosahovat, pokud by se bez zbytečného důvodu nevyhýbala řádnému zaměstnání. Pokud by se žalovaný nechal zaměstnán, vydělával by alespoň minimální mzdu, která v současnosti činí 16 200 Kč měsíčně hrubého. I z takového výdělku by bylo možné výživné v žalované částce stanovit. Výživné není ani nijak nepřiměřené potřebám studentky střední školy. Žalobě bylo proto v celém rozsahu vyhověno. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nežádala náhradu nákladů řízení, rozhodl soud, že na jejich náhradu nemá právo žádný z nich.