14 C 210/2023-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Manželka se žalobou domáhala rozvodu jejího manželství uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce]. 2. Závěr o skutkovém stavu je následující: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. U obou manželů se jednalo o manželství první. Oba manželé jsou státními občany Slovenské republiky a poslední společné bydliště měli na adrese [adresa manželky a manžela]. Rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] byly vypořádány poměry nezletilé dcery manželů pro dobu do i po rozvodu manželů. Mezi manželi jsou dlouhodobé problémy a konflikty, které spolu nedokážou vyřešit, manželé si nerozumí, nesdílí společné hodnoty, a neplánují společnou budoucnost, kdy toto vše vyústilo v to, že se manželka s dcerou v srpnu 2023 odstěhovala ze společné domácnosti. Obnovení společného manželského soužití není možné. 3. Podle článku 3 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, jsou ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území - mají manželé obvyklé bydliště, nebo - měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo - má odpůrce bydliště, nebo - v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil"; b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů. 4. Podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. 5. Podle ustanovení § 22 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodine, k zrušeniu manželstva rozvodom možno pristúpiť len v odôvodnených prípadoch. 6. Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodine, súd môže manželstvo na návrh niektorého z manželov rozviesť, ak sú vzťahy medzi manželmi tak vážne narušené a trvalo rozvrátené, že manželstvo nemôže plniť svoj účel a od manželov nemožno očakávať obnovenie manželského spolužitia. 7. Podle ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodine, súd zisťuje príčiny, ktoré viedli k vážnemu rozvratu vzťahov medzi manželmi, a pri rozhodovaní o rozvode na ne prihliada. Súd pri rozhodovaní o rozvode vždy prihliadne na záujem maloletých detí. 8. Podle ustanovení § 23 odst. 3 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodine, súd pri posudzovaní miery rozvratu vzťahov medzi manželmi prihliada na porušenie povinností manželov podľa § 18 a 19. 9. Podle ustanovení § 18 zákona č. 35/2005 Z.z., o rodine, manželia sú si v manželstve rovní v právach a povinnostiach. Sú povinní žiť spolu, byť si verní, vzájomne rešpektovať svoju dôstojnosť, pomáhať si, starať sa spoločne o deti a vytvárať zdravé rodinné prostredie. 10. Soud se musel zabývat nejprve otázkou své pravomoci, neboť účastníci řízení nejsou státními občany České republiky, ale naopak oba jsou občany Slovenské republiky, přičemž však v České republice mají oba obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že oba státy jsou státy Evropské unie, vycházel soud pro určení pravomoci z nařízení Brusel II bis, řešícího otázku pravomoci mimo jiné ve věcech rozvodu. S ohledem na znění článku 3 výše uvedeného, přímo použitelného předpisu EU, je příslušným soud toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Z uvedeného tak plyne, že český soud je soudem, jehož pravomoc je v souladu s tímto předpisem. 11. Následně se pak soud musel zabývat otázkou, jaké hmotné právo bude na tento případ aplikováno. Kolizní normy pro osobní poměry manželů nejsou upraveny žádným unijním předpisem ani mnohostrannou mezinárodní smlouvou, resp. unijní předpis – Nařízení rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. 12. 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, není pro Českou republiku ani Slovenskou republiku závaznou. Současně neexistuje dvoustranná smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou řešící kolizní normy pro rozvod manželství. Je tak nutno vycházet ze zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, který v ustanovení § 49 odst. 1 uvádí jako hraniční určovatel společné státní občanství. To, jak bylo konstatováno výše, mají oba účastníci Slovenské republiky, a proto soud bude aplikovat slovenské právo, konkrétně pak slovenský zákon o rodině č. 36/2005 Z.z. 12. Z dikce výše citovaného ustanovení § 22 zákona o rodine plyne, že zrušit manželství rozvodem lze jen v odůvodněních případech, přičemž ustanovení § 23 odst. 1 téhož zákona říká, že soud může rozvést manželství, jestliže jsou vztahy mezi manželi tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. V souladu s odstavcem dva pak soud zjišťuje příčiny, které vedly k vážnému rozvratu vztahů mezi manžely, a při rozhodování k nim přihlédne. Při rozhodování o rozvodu vždy přihlédnu k zájmu nezletilých dětí. Při posuzování míry rozvratu vztahů soud přihlédne k porušení manželských povinností stanovených v § 18 a § 19 téhož zákona. Z uvedeného tak vyplývá, že zákon vyžaduje kvalifikovaný rozvrat manželství, což znamená, že rozvrat vztahů musí mít takovou intenzitu, že je možné jej označit za vážný, trvalý a takový, že manželství nemůže plnit svůj účel, a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Z tohoto pohledu je tak slovenská právní úprava obdobná právní úpravě české, ale rozdílné je však to, že slovenský zákon o rodině nemá žádné ustanovení obdobnému českému ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku, tedy obsahující tvrdostní klauzuli. Slovenský zákon o rodině tak vystačí s kvalifikovaným rozvratem manželství, při zohlednění zájmu nezletilého dítěte. 13. Právní posouzení je následující: Soud zjištěný skutkový stav podřadil pod výše citovaná ustanovení § 22 a § 23 zákona o rodine a dospěl k závěru, že manželství účastníků je již pouze formálním svazkem, který již neplní žádnou z funkcí manželství a rozvrat manželství lze označit za trvalý stav bez možnosti změny, a tudíž i možnosti obnovení manželského soužití. Soud také neshledal rozvod v rozporu se zájmy dítěte, když o poměrech dítěte i pro dobu po rozvodu již bylo rozhodnuto soudním rozhodnutím. S ohledem na výše uvedené soud manželství účastníků rozvedl. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, přičemž přihlédl i k okolnosti, že se účastníci tohoto práva výslovně vzdali. 15. Vzhledem k tomu, že se účastníci vzdali práva na odvolání proti tomuto rozsudku, obsahovalo odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.