238 C 20/2022 — Okresní soud v Bruntále

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 14.661 Kč s tím, že se žalovanou uzavřel jako vlastník smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] v [anonymizováno], na [anonymizováno] [ulice a číslo] s tím, že žalovaná jej užívala i po uplynutí doby sjednání nájmu a žalobce požaduje bezdůvodné obohacení ve výši nájmu od [datum] do [datum] a dále vyúčtování služeb za rok 2019. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobce je vlastník domu [adresa] v k. ú. [okres] (viz výpis z KN). Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] v [anonymizováno], na ulici [ulice a číslo], sestávajícího se ze 1 pokoje, kuchyňského koutu a příslušenství na dobu určitou do [datum] prodloužené dodatkem do [datum]. Nájemné bylo v evidenčním listu stanoveno na částku 1.491 Kč měsíčně se splatností do konce měsíce, za který se hradí nájemné (smlouva o nájmu bytu, dodatek a evidenční list). Žalované vznikl nedoplatek na službách za rok 2019 ve výši 7.206 Kč (viz vyúčtování). Vyúčtování služeb bylo žalované doručeno dne [datum]. Upomínka o zaplacení žalované nebyla doručena, když byla doručována na adresu, ze které byla žalovaná dne [datum] vyklizena. Žaloba byla žalované doručena dne [datum] (doručenky, výzva, vyklizení). Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaná užívala byt žalobce na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou podle § 2201 a násl. obč. zákoníku, a to i po té, co nájemní vztah skončil uplynutím doby. Žalobci tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku vzniklého užíváním bytu žalovaným bez právního důvodu, a to ve výši nájemného, které je u žalobce nájemním regulovaným a soud jeho výši bere jako obvyklé nájemné. Pokud jde o vyúčtování za rok 2019, výše nedoplatku byla prokázána samotným vyúčtováním. Nárok na úrok z prodlení je dán podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Na závazek vzniklý z bezdůvodného obohacení jako jiné právní skutečnosti je aplikovatelné ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Rovněž toto ustanovení zákona předpokládá výzvu k plnění ze strany věřitele. Ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. výzva k plnění jako právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. I v případě nového občanského zákoníku se vychází ze zásady dojití projevu vůle, o kterém lze hovořit tehdy, pokud se projev vůle dostane do sféry adresáta tak, že je možné počítat za normálního běhu věcí s tím, že se s tímto projevem vůle seznámil. V daném případě žalovaná neměla reálnou možnost ses výzvou k vydání bezdůvodného obohacení seznámit, neboť jí výzva byla doručována na adresu trvalého pobytu, ze kterého byla žalovaná vyklizena a na této adrese se nezdržovala. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení, nastává splatnost na základě výzvy, za kterou je považována i žaloba, která byla žalované doručena [datum], hradit tedy měla [datum] a v prodlení je od [datum], což se však týká jen částky za užívání bytu, nikoliv za vyúčtování služeb, které bylo žalované doručeno dne [datum]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23.554,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.586 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 111.713,36 Kč sestávající z částky 5.580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2.790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14.850 Kč ve výši 3.118,50 Kč.