9 C 270/2022-37 — Okresní soud v Bruntále

1. O výživném pro žalobce bylo naposledy rozhodnuto za jeho nezletilosti rozsudkem [název soudu], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byla žalovanému stanovena povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 500 Kč měsíčně. Žalovaný si v té době vydělával u zaměstnavatelky [jméno] [příjmení] cca 8 000 Kč měsíčně čistého. 2. V tomto řízení žalobce navrhl, aby výživné bylo žalovanému stanoveno na částku 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2022, kdy reálně žalovaný neplatí žádné výživné od 1. 3. 2021. 3. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil a o svých poměrech soud nic nesdělil, přestože byl písemně poučen o tom, že, pokud nedoloží své příjmy, bude soud postupovat podle § 916 občanského zákoníku a bude vycházet z měsíčního příjmu ve výši pětadvacetinásobku částky životního minima jednotlivce. 4. Ohledně poměrů žalobce zjistil soud následující: 5. Žalobce nyní studuje ve 3. ročníku [obec] učení technického v [obec] na Fakultě [anonymizována dvě slova]. V [obec] má pronajatý byt za 18 000 Kč měsíčně. Matka mu měsíčně přispívá částkou 9 000 Kč (zjištěno z potvrzení školy, z evidenčního listu pro výpočet nájemného, z výpisu z účtu) K tomu žalobce sdělil, že jeho skutečné individuální náklady na bydlení jsou 5 990 Kč měsíčně. 6. Ohledně poměrů žalovaného bylo zjištěno pouze tolik, že v současnosti není nikde oficiálně zaměstnán, nepobírá důchod, není řešen dávkami hmotné nouze, je veden jako uchazeč o zaměstnání. Jiné informace o žalovaném se zjistit nepodařilo. (zjištěno ze zpráv úřadu práce, ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení, ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení) 7. Zjištěný skutkový stav věci hodnotil soud podle následující právní úpravy: 8. Podle § 913 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 9. Podle § 916 občanského zákoníku, neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. 10. V dané věci bylo zjištěno, že žalovaný je evidován jako uchazeč o zaměstnání. Ovšem i v tomto případě musí mít nějaké příjmy, ze kterých financuje své potřeby, byť by to byly sociální dávky. Soudu se však nepodařilo zjistit, jaké příjmy to jsou, kdy samozřejmě může jít i o příjmy z brigád či jiné. Proto soud postupoval podle citovaného § 916 občanského zákoníku, žalovaného vyzval, aby soudu sdělil, z čeho žije a jaké jsou jeho příjmy, a protože žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval, vycházel při stanovení výživného z 25násobku životního minima, které v současnosti činí 4 860 Kč, tedy z částky 121 500 Kč. Z takové částky je samozřejmě výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně možné stanovit a nebylo proto důvodu, proč žalobě nevyhovět. Navíc je třeba vzít v potaz také citovaný § 913 občanského zákoníku, podle kterého je možné výživné stanovit z výdělku, kterého by povinná osoba mohla dosahovat, pokud by se bez zbytečného důvodu nevyhýbala řádnému zaměstnání. Pokud by se žalovaný nechal zaměstnán, vydělával by alespoň minimální mzdu, která v současnosti činí 17 300 Kč měsíčně hrubého. I z takového výdělku by bylo možné výživné v žalované částce stanovit. Výživné není ani nijak nepřiměřené potřebám studenta vysoké školy, spíše naopak, potřeby vysokoškoláka by odpovídaly i výživnému vyššímu. Žalobě bylo proto v celém rozsahu vyhověno, přičemž soud také vyčíslil dlužné výživné vyplývající ze zvýšení výživného za minulou dobu, žalovaného pak zavázal tento dluh zaplatit v zákonné třídenní lhůtě. 11. Vzhledem k tomu, že žalobce nežádal náhradu nákladů řízení, rozhodl soud, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.