16 C 217/2023-35 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , adresa, , na základě níž mohla žalovaná čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, a poplatky ve výši , částka, . Současně žalobkyně požadovala z dlužné jistiny úvěru zaplacení sjednaného úroku ve výši 23,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně, a to v obou případech od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvami o postoupení pohledávek ze dnů , datum, a , datum, , na základě nichž přešla pohledávka za žalovanou z původního věřitele, , právnická osoba, ., , adresa, , na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.5. Ze smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, , z výpisu z účtu kreditní karty žalované, z vyjádření banky, z dokumentace ze systému banky, z prohlášení o okamžité splatnosti dluhu, které bylo provedeno přípisem ze dne , datum, a z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Z vyčerpaných finančních prostředků byla žalovaná povinna hradit úrokovou sazbu ve výši 23,99 % ročně. Z návrhu na uzavření smlouvy vyplývá, že žalovaná byla ke dni uzavření smlouvy studentkou, bydlela u rodičů, byla svobodná a její dosažené vzdělání bylo základní. Čistý měsíční příjem je uveden v částce , částka, . Žádné jiné skutečnosti týkající se osobních či majetkových poměrů na straně žalované nebyly zjišťovány ani prověřovány. Žalovaná za období od , datum, do , datum, vyčerpala částku , částka, , což vyplývá ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalované. Ze stejného důkazu vyplývá, že za období od , datum, do , datum, žalovaná uhradila na úvěr částku v celkové výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr dopisem ze dne , datum, , neboť žalovaná neplatila sjednané splátky úvěru řádně a včas. Žalobkyně tvrdila, že předmětný dluh sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši , částka, , z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a z poplatků ve výši , částka, . Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti, když příjem žalované představující částku , částka, měsíčně byl zcela nedostačující k pravidelné a řádné platbě sjednaných splátek. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje nejen žalované, ale i celé domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru.10. Jelikož žalovaná celkem vyčerpala částku , částka, a zaplatila , částka, , pak uhradila celou jistinu úvěru a žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.