16 C 279/2023-17 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne , datum, pod č. , tel. číslo, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši , částka, . Za poskytnuté finanční prostředky měl žalovaný hradit souhrnný poplatek ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, a dále kapitalizovaný úrok z půjčky ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. 1Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, ze dne , datum, , ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce tvořící nedílnou součást smlouvy a z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , , adresa, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, s tím, že za poskytnutí prostředků uhradí poplatek ve výši , částka, , jehož výše nebyla ve smlouvě žádným bližším způsobem specifikována. Žalovaný se zavázal uhradit částku , částka, v 53 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil částku , částka, . Žalobkyně kapitalizovala úrok z půjčky za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Celkově uplatněná kapitalizovaná částka představovala , částka, (, částka, + , částka, ). Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvami o postoupení pohledávek uzavřených mezi právními předchůdci žalobkyně a žalobkyní dne , datum, a , datum, , na základě nichž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn.6. Jelikož se jedná o práva a povinnosti, která vznikla mezi účastníky řízení na základě smlouvy uzavřené do , datum, , posoudil soud uplatněný nárok v souladu se zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem ve znění účinném do shora uvedeného data.7. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do , datum, (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.9. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.10. Za zásadní považuje soud posouzení otázky, zda mezi účastníky řízení byla uzavřena platná smlouva o půjčce v souladu s ustanovením § 657 obč. zák., když pojmové znaky smlouvy o úvěru podle obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) nebyly naplněny. V tomto případě lze konstatovat, že byla uzavřena v souladu s ustanoveními § 51a a násl. obč. zák. tzv. spotřebitelská smlouva, kdy na jedné straně je subjekt jednající v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti (právní předchůdce žalobkyně) a na straně druhé je spotřebitel jako fyzická osoba, která nejedná v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (žalovaný). Podepsaná smlouva představuje smlouvu o půjčce formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy o půjčce nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma kalkuluje se souhrnným poplatkem jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Pro případnou možnost posoudit výši sjednaného úroku z půjčky, případně dalších nákladů, které jsou zahrnuty do souhrnného poplatku, bylo nutné, aby ve smlouvě o půjčce byly tyto jednotlivé složky konkretizovány takovým způsobem, aby spotřebitel byl schopen posoudit, zda a do jaké míry je uzavření této půjčky pro něj akceptovatelné. Smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice obsahově není v přímém rozporu se zákonnou úpravou týkající se ochrany spotřebitele, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy obchází. Soud má za to, že za této situace lze považovat sjednání souhrnného poplatku ve smlouvě za právní úkon absolutně neplatný, k čemuž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. V tomto směru soud odkazuje na závěry rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , který se zabýval právně srovnatelným nárokem (smlouva o půjčce uzavřená dne , datum, ), přičemž v obdobném právním úkonu spatřoval znaky nepoctivého jednání, a to přesto, že občanský zákoník účinný do , datum, se této zásady soukromého práva výslovně nedovolával. Krajský soud konstatoval, že tato obecná zásada je našemu právnímu řádu vlastní i před účinností nového občanského zákoníku, kdy v tomto směru odkázal např. na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ÚS 78/06 ze dne , datum, . S přihlédnutím k těmto závěrům lze uzavřít, že nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti, což je aplikovatelné i na daný případ. Sjednání souhrnného poplatku tedy soud považuje ve smlouvě o půjčce za neplatné.11. Soud se dále s přihlédnutím k závěrům shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu , adresa, zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 41 zákona č. 40/1964 Sb. je neplatnou pouze část smlouvy o půjčce zahrnující ujednání o souhrnném poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního úkonu, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu úkonu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru Krajský soud v , adresa, odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. , spisová značka, ze dne , datum, , , spisová značka, ze dne , datum, nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne , datum, , v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě souhrnného poplatku. Jestliže tato část právního úkonu byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Krajský soud konstatuje, že nelze pochybovat o tom, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o souhrnném poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy smlouva o půjčce.12. Jelikož si smluvní strany na základě těchto neplatných smluv poskytly plnění, tedy původní věřitel poskytl žalovanému částky , částka, a žalovaný uhradil částku , částka, , pak rozdíl těchto částek, tedy , částka, , představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat žalobkyni. Soud vzhledem k tomuto závěru zavázal žalovaného k zaplacení částky , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., a to dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák.13. Do zbývající částky ve výši , částka, (, částka, + , částka, = , částka, - , částka, = , částka, ) včetně příslušenství pohledávky byla žaloba zamítnuta, neboť uplatněný nárok v tomto rozsahu není důvodný s přihlédnutím ke shora uvedené právní argumentaci.14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalobkyně byla v převážné míře uplatněného nároku neúspěšná a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.15. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.