9 C 9/2024-40 — Okresní soud v Bruntále

1. O výživném pro žalobkyni bylo naposledy rozhodnuto za její nezletilosti rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým byla žalovanému stanovena povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 1 600 Kč měsíčně a na výživu jejího tehdy nezletilého bratra částkou 2 400 Kč měsíčně. Žalovaný v té době vydělával cca 13 300 Kč měsíčně, žalobkyni byly tři roky.2. V tomto řízení žalobkyně navrhla, aby výživné bylo žalovanému stanoveno na částku 6 000 Kč měsíčně s účinností od 23. 11. 2023 (podání návrhu), kdy reálně žalovaný dlouhodobě výživné neplatí.3. Následně žalobkyně svůj návrh snížila na částku 4 500 Kč měsíčně, když co do částky 1 500 Kč měsíčně vzala žalobu zpět. V tomto rozsahu bylo proto řízení zastaveno podle § 96, odst. 1, 4, občanského soudního řádu.4. Žalovaný uvedl, že důvěřuje své cestě, v tuto chvíli není možné, aby platil jakékoliv výživné, kdyby se jeho situace změnila, neměl by s tím problém.5. Soud zjistil, že žalobkyně studuje v prvním ročníku , právnická osoba, , Fakulta , Anonymizováno, studií. Za nájem platí 7 300 Kč měsíčně, jízdné po Praze jí stojí 1 280 Kč za rok, jízdné domů, Anonymizováno, 600 Kč měsíčně, za jídlo vydá asi 2 000 Kč měsíčně, za drogerii 500 Kč měsíčně, za oblečení vydá cca 10 000 Kč ročně, se školou zvýšené výdaje nemá. Chodí na brigádu, kde si vydělá v rozmezí 1-5 000 Kč měsíčně čistého podle směn, které dostane, pracuje jako prodavačka. Matka jí přispívá částkou 6 000 Kč měsíčně, je zaměstnaná v , právnická osoba, ve , adresa, jako kuchařka, vydělává asi 25 000 Kč měsíčně čistého, žije s partnerem, který je zaměstnaný ve společnosti , Anonymizováno, , žijí v rodinném domě, kde partner matky platí hypotéku, matka zejména financuje domácnost.6. Ohledně poměrů žalovaného bylo zjištěno, že je elektromechanik s maturitou. Jeho zdravotní stav je výtečný, fyzicky i psychicky. Do roku 2018 podnikal jako obchodní zástupce, prodával bezpečnostní dveře. Po odečtení povinných odvodů mu pro jeho potřebu zbývalo cca 35-40 000 Kč měsíčně. Tuto činnost mohl vykonávat i nadále, a pokud by se nestalo něco nepředvídaného, tak i se stejnými příjmy. V roce 2018 ale s manželkou započali duchovní cestu, se kterou se již tato práce neslučovala. Nyní nepracuje on ani jeho manželka. Nejprve žili z finanční rezervy, která ale došla, a protože neměli jiné příjmy, dostali se do exekuce. V rámci exekuce byl prodán jejich byt, po zaplacení dluhů dostali cca 1 300 000 Kč. Od té doby žijí z těchto peněz. Nyní jsou jejich měsíční výdaje cca 19 000 Kč měsíčně, z toho 10 750 Kč podnájem, 1 500 Kč energie, 5 000 Kč měsíčně jídlo a zbytek za další potřeby, jako například občas benzín do auta. Na jak dlouho to ještě vyjde, žalovaný neví. Jiné finanční prostředky k dispozici s manželkou nemají. Vyživovací povinnost již má jen k žalobkyni7. Zjištěný skutkový stav věci hodnotil soud podle následující právní úpravy:8. Podle § 913 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.9. V dané věci bylo zcela očividné, že se poměry žalobkyně od doby posledního rozhodování značně zvýšily. Bylo tedy potřeba reagovat zvýšením výživného. Pokud jde o poměry otce, tomu od doby posledního rozhodování ubyla jedna vyživovací povinnost. Dále musel soud podle citovaného § 913 občanského zákoníku vycházet z jeho fiktivního příjmu, kterého by mohl dosahovat, pokud by neskončil se svým podnikáním, když sám otec uvedl, že podnikat mohl nadále a jeho zdravotní stav by tomu nepřekážel. Z takového výdělku by bylo možné výživné v žalované částce stanovit a požadované výživné není ani nijak nepřiměřené potřebám studentky vysoké školy, spíše naopak, potřeby vysokoškoláka by odpovídaly i výživnému vyššímu, byť si částečně přivydělává na brigádách, protože prvotní v životě studenta má být zejména jeho studium.10. Na základě výše uvedených skutečností bylo proto žalobě vyhověno, přičemž soud také vyčíslil dlužné výživné vyplývající ze zvýšení výživného za minulou dobu, žalovaného pak zavázal tento dluh zaplatit v zákonné třídenní lhůtě.11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nežádala náhradu nákladů řízení, rozhodl soud, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.