209 C 3/2024-75 — Okresní soud v Bruntále

1. V žalobě podané u zdejšího soudu dne , datum, žalobkyně navrhla, aby byli žalovaní zavázáni zaplatit jí částku 85 000 Kč s 8,5% ročním úrokem z prodlení od 14. 12. 2020 do zaplacení. Uvedla, že žalovaní dne 30. 5. 2019 uzavřeli coby kupující kupní smlouvu o koupi bytu, který pak ona užívala a za užívání platila 6 000 Kč měsíčně jako nájemné a 3 673 Kč měsíčně za služby. Dne , datum, byla kupní smlouva zneplatněna. Žalovaným tak zanikla právo na nájemné. Protože platili fond oprav, ponížila požadovanou částku o 1 000 Kč měsíčně a po žalovaných žádá za dobu od července 2019 do listopadu 2020 vrácení částky 85 000 Kč (17 x 5 000 Kč), kterou žalovaní nevrátili ani před učiněné upomínky.2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli, aby byla zamítnuta. Proti žalobě vznesli námitku promlčení a dále namítali, že žalobkyně jako nevlastník bytu, která nebyla účastníkem zrušené kupní smlouvy, není aktivně legitimovaná vymáhat po žalovaných náhrady za užívání bytu, když navíc služby spojené s užíváním bytu spotřebovala a získala hodnotu bydlení, za kterou platila dohodnuté částky.3. Soud rozhodoval na základě takto zjištěného skutkového stavu věci:4. Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že touto smlouvou nabyli žalovaní do vlastnictví od prodávající , jméno FO, , resp. insolvenčního správce , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , v. o. s., byt č, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v budově č. p. , adresa, .5. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci, ze dne , datum, , č. j. , incidenční spisová značka, , soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo určeno, že předmětná kupní smlouva je neplatná, rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .6. Zjištěný skutkový stav věci posuzoval soud podle občanského zákoníku, podle jehož § 2991, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, který získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.7. Soud nejprve ke vznesené námitce promlčení zkoumal, zda není případný nárok žalobkyně promlčen, a zde vycházel z § 629 občanského zákoníku, podle kterého promlčecí lhůta trvá tři roky, z § 619, odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla, a z § 621 občanského zákoníku podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.8. Po aplikaci citované právní úpravy dospěl soud k závěru, že tvrzené právo promlčeno nebylo, protože promlčecí lhůta nemohla započít před datem právní moci rozsudku, kterým byla zneplatněna předmětná kupní smlouva, protože než se tak stalo, nebylo jisté, zda ke zneplatnění skutečně dojde, a pokud by smlouva za neplatnou prohlášena nebyla, žádné podklady pro úvahy o bezdůvodném obohacení by nebyly dány. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, , a pokud žalobkyně podala žalobu dne , datum, , učinila tak ještě za trvání promlčení lhůty.9. Dále se soud zabýval námitkou žalovaných ohledně nedostatku aktivní legitimace u žalobkyně a této námitce musel přisvědčit. Právo na vypořádání bezdůvodného obohacení poté, co byla smlouva prohlášena za neplatnou, mají pouze účastníci takové smlouvy, jiným osobám z této situace neplynou žádná práva ani povinnosti. Žalobkyně tak není povinna platit platnému vlastníkovi nemovitosti žádné částky, ale stejně tak není oprávněna požadovat vypořádání po druhé smluvní straně. Všechny nároky z neplatně uzavřené smlouvy si musí mezi sebou vypořádat účastníci smlouvy.10. Uvedený závěr je podpořen například rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého vzájemnou restituční povinnost mají toliko účastníci neplatné (či zrušené) smlouvy.11. Protože žalobkyně opírala svůj nárok právě o prohlášení kupní smlouvy za neplatnou, soud z důvodu nedostatku její aktivní legitimace žalobu na základě výše uvedeného posouzení zamítl.12. Právo na náhradu nákladů řízení přiznal soud žalovaným podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady žalovaných přitom spočívají v odměně za zastupování, kdy právní zástupce žalovaných učinil v řízení tři úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání, za které mu náleží odměna ve výši 3 x 7 200 Kč (2 x 80% z částky 4 500 Kč, vzhledem k zastupování dvou osob) a k tomu 2 x 300 Kč a 1 x 450 Kč režijního paušálu, což s 21% DPH ve výši 4 757 Kč činí celkem částku 27 407 Kč.13. Žalobkyně byla částečně osvobozena od placení soudního poplatku. Vzhledem k výsledku sporu, ve kterém byli úspěšní žalovaní, soud o přenosu poplatkové povinnosti na žalované nerozhodoval.