11 C 199/2020-32 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 6.000 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že vymáhanou pohledávku nabyl na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], registrované v [země] pod registračním číslem [anonymizováno] [číslo] B, jako postupitelem (původním věřitelem) a žalobcem, jako postupníkem (novým věřitelem). Dále k věci uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum] s tím, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a poté požádala o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované splácet jí byl úvěr v požadované výši vyplacen na jí označený účet. Žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Výzvu k plnění žalobce zaslal žalované dne [datum]. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 2 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. K prokázání skutkových tvrzení žalobce předložil smlouvu o úvěru ze dne [datum], přepis elektronické komunikace poskytovatele úvěru a žalovaného (loan application info) ze dne [datum], standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], výpis [číslo] ze dne [datum], ze kterých soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, avšak věřitelem dle předložených dokladů je [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., registrovaná na [anonymizováno] pod č. C [číslo], nikoli [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jak tvrdí žalobce v návrhu. Dále žalobce jako důkaz předložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobcem, a oznámení postoupení pohledávky ze dne [datum] s podacím lístkem, kterými přechod pohledávky z původního věřitele, tj. [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. na žalobce, prokázán nebyl. Oznámení přechodného věřitele [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno právním zástupcem žalobce společně s výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby nikterak nenahrazuje případné oznámení o postoupení pohledávky žalovanému původním věřitelem, tj. [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. Protože žalobce neprokázal přechod žalobou uplatněné pohledávky z původního věřitele, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., na [právnická osoba] [anonymizována tři slova], ani tuto skutečnost v návrhu na zahájení řízení netvrdil, a k výzvě soudu neoznačil a nepředložil žádný důkaz, kterým by takovou skutečnost prokázal, má soud za to, že žalobce v této věci neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně přechodu pohledávky z původního poskytovatel úvěru na přechodného věřitele a tudíž i na žalobce. Žalobce v tomto řízení neprokázal, že je oprávněným věřitelem z výše popsaného úvěrového vztahu a soudu proto nezbylo, než jeho žalobní návrh zamítnout v celém rozsahu. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V důsledku zamítnutí žaloby měla ve věci plný úspěch žalovaná, které však doposud v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.