16 C 148/2020-31 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne [datum], domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3.780 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 606,22 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence vedené žalobcem. Tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum]. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky, a to do vždy 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] televizní poplatky neplatila a její dluh vůči žalobci z uvedeného titulu tak činí celkově částku 3.780 Kč ([anonymizována dvě slova] [částka]). Žalobce písemně vyzval žalovanou v souladu se svou zákonnou povinností k úhradě dlužné částky, žalovaná však ani v dodatečné lhůtě svůj dluh žalobci neuhradila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Jelikož žalovaná nereagovala ani na výzvu soudu, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) a rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a předložených důkazů. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. V [anonymizováno] [rok] byl televizní přijímač žalované přihlášen do evidence žalobce, v důsledku čehož se žalovaná stala poplatníkem televizních poplatků. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 7.083,91 Kč. Přílohou dopisu byl přehled nezaplacených předpisů, dle kterého žalobce za žalovanou eviduje jistinu pohledávky za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] v celkové výši 5.805 Kč a úroky z prodlení ve výši 898,91 Kč. Dodejkou bylo prokázáno, že žalobce odeslal žalované výzvu prostřednictvím [anonymizována dvě slova] na adresu [adresa žalované]. Specifikací výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení žalobce doložil, že zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] činí celkem 606,22 Kč. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 3 odst. 2, § 5, § 7 odst. 2, odst. 3 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok na zaplacení televizního poplatku, který činil po celé předmětné období částku 135 Kč měsíčně. V důsledku prodlení žalované s úhradou televizních poplatků má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná v uvedeném období zaplatila na uvedený nárok žalobci jakoukoliv částku, soud žalobě jako důvodné vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a ze dvou úkonů po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu [anonymizováno] [ústavní nález], v němž Ústavní soud konstatoval, že [anonymizováno] je v převážné míře financována z televizních poplatků a její organizační schéma zahrnuje i [anonymizováno 6 slov]. Správu televizních poplatků (včetně rozesílání upomínek) tak provádí přímo [anonymizováno] Ústavní soud v citovaném nálezu dospěl k závěru, že pokud agendu televizních poplatků spravuje [anonymizováno] sama a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru [anonymizováno]. Je tedy žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst.1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo.