8 C 128/2020-34 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 19.500 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu žalobkyně uvedla, že dne [datum] se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, který měl být splacen do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů a následně zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovanému byl přes webové rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 7.000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky byla sjednána povinnost žalovaného uhradit jednorázovou sankci 500 Kč. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou 5 splátek, požaduje žalobkyně úhradu částky 2.500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných částek. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč na dobu 70 dní ode dne čerpání úvěru a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni za poskytnutý úvěr poplatek ve výši 100 Kč za každý den čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] převedla ze svého účtu na účet žalovaného částku 10.000 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve celkové výši 20.150 Kč. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určují, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, který žalovanému vyplatila bezhotovostním převodem na účet, a který se jí žalovaný zavázal do sjednaného data uhradit společně se sjednaným poplatkem (úrokem), což žalovaný neučinil ani zčásti a dluží tak žalobkyni částku 17.000 Kč. V důsledku porušení smluvní platební povinnosti je žalovaný povinen žalobkyni uhradit i sjednanou smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč (§ 2048 o. z.). Soud má nárok žalobkyně za oprávněný, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 2.252 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).