8 C 139/2020-47 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 22.786,01 Kč s příslušenstvím a po částečném zpětvzetí žaloby podaného u soudu dne [datum] konečnou částku 22.402,53 Kč. Ke svému návrhu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [IČO], uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do [datum] se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 963 Kč. Dále se žalovaná zavázala předchůdci žalobkyně zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4.500 Kč, úhradu za administrativní činnost 923 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 1.800 Kč. Celkovou částku 18.186 Kč se žalovaná zavázala předchůdci žalobkyně uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.299 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum] ve výši 1.400 Kč. Po splatnosti další splátky je pak žalovaná v prodlení s dluhem na jistině 9.290,27 Kč, na úroku 828,52 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 4.153,58 Kč, na úhradě za administrativní činnost 852,21 Kč a na úhradě za hotovostní splácení 1.661,43 Kč. Po lhůtě splatnosti je úvěr úročen sjednanou úrokovou sazbou 15 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo předchůdci žalobkyně právo na uhrazení smluvní pokuty, která je vyčíslena za období od [datum] do [datum] na částku 5.616,52 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní přešla pohledávka za žalovanou na [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové částky 22.402,53 Kč a příslušenství. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o úvěru ([anonymizováno] Nejrychlejší půjčka) [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 903 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4.500 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 923 Kč a inkasní poplatek ve výši 1.800 Kč. Celkovou částku 18.186 Kč měla žalovaná uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.299 Kč pod ztrátou výhody splátek. Pro období následující po splatnosti úvěru byl sjednán úrok ve výši 15 % ročně. Účastníci se dohodli, že v případě prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky je žalovaná povinna zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo prokázáno, že se žalobkyně stala věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] toto postoupení bylo žalované oznámeno. Výzvou k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 26.006,95 Kč. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určují, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10.000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem, předchůdci žalobkyně zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaná řádně neučinila. V důsledku porušení smluvních povinností je žalovaná povinna zaplatit též sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Jelikož i postoupení pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno, shledal soud žalobu jako důvodnou v části neuhrazené jistiny, smluvní pokuty a úroku, tj. v rozsahu částky 15.735,31 Kč, kapitalizovaného úroku 1.257,46 Kč a sjednaného 15 % úroku, včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se žalovaná ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobkyni. Co se týče nároku žalobkyně na zaplacení úplaty (poplatků) v celkové výši 6.667,22 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2395 o. z. za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v [obec] (sp. zn. 14 Co 3/2012) a rozhodnutí [název soudu] v rozhodnutí (sp. zn. 28 Co 33/2003), dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Předchůdce žalobkyně v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalované nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona. Proto soud žalobě v části týkající se této úplaty (poplatku) nemohl vyhovět. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 879 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.331 Kč. Protože však žalobkyně byla ve věci zčásti neúspěšná, je její nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 40,48 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni činí částku 943,58 Kč.