6 C 139/2020-90 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce podal prostřednictvím svého zástupce dne 9. 1. 2020 u soudu žalobu, kterou se domáhá po žalované zaplacení částky 4.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. V žalobě je uvedeno, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 6. 2019 mezi společností [právnická osoba] se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], jako původním věřitelem a postupitelem společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], který měl být splacen nejpozději 30. 6. 2017. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.200 Kč. Žalovaná odsouhlasila znění úvěrové smlouvy a bylo jí přiděleno klientské číslo [číslo]. Úvěr byl žalované poskytnut dne 31. 5. 2017. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] klientským [číslo]. Poskytnutí úvěru prokazuje žalobce přiložením výpisu z bankovního účtu. Úvěr nebyl žalovanou uhrazen, a proto byla odeslána upomínka dne 10. 7. 2019. Žalovaná se vyjádřila k žalobě svým písemným stanoviskem ze dne 23. 7. 2020, ke kterému doložila přílohy. Zde potvrdila, že přes internetový portál u společnosti [právnická osoba] uzavřela Smlouvu o půjčce, která byla na její účet vyplacena 31. 5. 2017, kterou neuhradila. V lednu 2019 byla zaslána výzva k zaplacení neuhrazené půjčky ve výši 7.834,92 Kč [právnická osoba], která pohledávku od [právnická osoba] odkoupila. Tuto skutečnost si žalovaná ověřila u společnosti [právnická osoba]. Tuto částku následně taky uhradila a kontaktovala [anonymizováno] se žádostí o potvrzení úhrady, která jí byla dne 14. 6. 2019 vydána s tím, že dluh vůči [právnická osoba] uhrazen. Následně, jak uvádí žalovaná, ji kontaktovala [právnická osoba] [příjmení] [jméno] zastupující [právnická osoba], která postoupila pohledávku [právnická osoba]. Této společnosti přeposlala žalovaná potvrzení o úhradě a považovala celou záležitost za vyřízenou. Ze závěru dopisu vyplývá, že sama žalovaná uvádí, že měla pravděpodobně 31. 5. 2017 uzavřít u společnosti [právnická osoba] přes internetový portál dvě rozdílné smlouvy o půjčce, přičemž toto ona považuje sama za nemožné, že by mohla mít aktivní pouze jednu smlouvu a až po jejím doplacení by mohla uzavřít druhou. Proto se domnívá, že vymáhání pohledávky je neoprávněné. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce předložil soudu Smlouvu o úvěru [číslo] v němž je přesně uvedeno, že se jedná o částku 3.000 Kč, kde je používáno vedle slova úvěr i nepřesně půjčka, resp. zápůjčka. Ve smlouvě jsou uvedena generália žalované s tím, že úvěr má hodnotu 3.000 Kč a poplatek spojený s poskytnutím zápůjčky je 1.200 Kč Celkem je tedy žalována částka 4.200 Kč. Tuto smlouvu o úvěru doložila soudu ke svému vyjádření i žalovaná. Sama žalovaná doložila soudu další Smlouvu o úvěru [číslo] kde opět jsou uvedena její generália, a úvěr poskytnutý v hodnotě 2.000 Kč a poplatek za poskytnutí ve výši 1.200 Kč, tedy celková částka, kterou měla na základě této smlouvy zaplatit, činí částku 3.000 Kč, rovněž je zde uvedeno stejné datum jako na předcházející Smlouvě o úvěru, že první splátka má být zaplacena k 30. 6. 2017. Žalobce dále soudu doložil Smlouvu o postoupení pohledávek datovanou 12. 6. 2019 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem. K tomu žalobce doložil jednak výzvu k úhradě před podáním žaloby datovanou 10. 7. 2019 adresovanou žalované a dále dopis se stejným datem Oznámení o postoupení pohledávky žalované, kterou stávající žalobce postoupením získal. V obou těchto písemnostech je uvedeno číslo úvěrové smlouvy, které vyplývá ze žaloby, tedy číslo úvěru [číslo]. Soud se v této souvislosti ztotožňuje s vyjádřením zástupce žalobce dopisem ze dne 16. 10. 2021. Z toho vyplývá, že žalovaná měla uzavřeno více úvěrových smluv a částka, kterou platila věřitelům, byla na základě jiné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že sama žalovaná, jak vyplývá z výše uvedeného, doložila smlouvu o úvěru, na kterou odkazuje žaloba, tedy smlouvu [číslo] dále druhou smlouvu o úvěru [číslo] která je na jinou částku, tedy na částku celkovou ve výši 3.000 Kč, zatímco předcházející smlouva dle žaloby na 4.200 Kč, přisvědčil soud tomu, že částka 4.200 Kč ze smlouvy o úvěru dle žaloby nebyla dosud ze strany žalované uhrazena, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení od doby, kdy se dostala žalovaná do prodlení se splacením první splátky, když doposud na tuto smlouvu nezaplatila žádnou částku, a přičemž výše úroků z prodlení odpovídá občanskoprávním předpisům. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má úspěšný účastník právo na náhradu vzniklých nákladů řízení. V daném případě byl úspěšný žalobce, a soud proto zavázal neúspěšného žalovaného k úhradě soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále k náhradě nákladů právního zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za čtyři úkony (převzetí zastupování, podání žaloby, předžalobní výzva a písemné vyjádření ve věci), kdy každý úkon má hodnotu 200 Kč, což činí celkem 800 Kč a ke každému úkonu ještě paušál ve výši 100 Kč, přičemž, vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, je nutno připočítat ještě 21 % DPH, což celková částka bez soudního poplatku činí 1.489 Kč.