6 C 172/2020-41 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.988 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z žalované částky od [datum] do zaplacení. Žalobce nárok odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena členská smlouva, na základě které žalobce umožnil žalovanému členství ve fitness centru [anonymizováno] (dále jen„ klub“) od [datum] a žalovaný se zavázal platit měsíční poplatek za členství ve výši 499 Kč s tím, že je pak oprávněn užívat veškeré vybavení, zařízení, posilovacích strojů a servis klubu na adrese [adresa]. Podle čl. 10 Všeobecných obchodních podmínek byl poplatek splatný k 1. dni každého měsíce. Žalovaný, ani přes výzvy žalobce, neuhradil členské poplatky za období od [datum] do [datum], tj. celkem 5.988 Kč. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z členské smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že tuto uzavřel žalobce jako provozovatel fitness centra a žalovaný jako jeho člen. Jako členské číslo žalovaného je uvedeno [číslo]. Žalovaný v této smlouvě potvrdil a výslovně souhlasil se vznikem svého členství ve fitness centru [anonymizováno], které patří žalobci. Mezi stranami bylo ujednáno, že členství vznikne [datum] a že žalovaný bude za něj platit měsíční poplatek ve výši 499 Kč, který bude placen formou inkasa z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Měsíční poplatek byl splatný vždy k 1. dni každého měsíce a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Z dopisu označeného:„ Ukončení mimosoudního vymáhání“ ze dne [datum], ve spojení s dodejkou, vyplývá, že žalobce prostřednictvím [právnická osoba] Group vyzýval žalovaného k úhradě částky 8.271,24 Kč s tím, že pokud nebude částka zaplacena, bude vymáhána soudně. Žádný důkaz na prokázání skutečnosti, že jmenovaná společnost byla žalobcem zmocněna k vymáhání uvedené pohledávky, soudu předložen nebyl. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce, coby provozovatele fitness centra, vůči žalovanému, coby členu klubu tohoto fitness centra, na úhradu členských poplatků, a to na základě smlouvy, uzavřené ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy ve smlouvě jako způsob placení měsíčních členských příspěvků žalovaného bylo ujednáno inkaso z konkrétního ve smlouvě uvedeného bankovního účtu žalovaného, které mělo být prováděno žalobcem, a to na základě souhlasu žalovaného. Povinnost k provádění inkasa členských příspěvků žalovaného z označeného bankovního účtu spočívala tedy na žalobci. Žalobce však žádná tvrzení ohledně nemožnosti uskutečnění sjednaného inkasa členských poplatků v žalobě neuvedl, a na písemnou výzvu soudu ze dne [datum], z jakého důvodu nebyly členské příspěvky hrazeny formou inkasa z bankovního účtu žalovaného, žalobce pouze sdělil, že k uzavření inkasní smlouvy nebo inkasního příkazu nedošlo a žalovaný měl tedy povinnost platit členské poplatky sám, avšak žádný důkaz na podporu tohoto tvrzní neoznačil, ani nepředložil. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě, jakožto listinném důkazu předloženém žalobcem, bylo výslovně mezi stranami ujednáno, že svým podpisem žalovaný souhlasí a opravňuje klub k inkasu z jeho bankovního účtu za účelem pravidelných úhrad poplatků, dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl své břemeno důkazní ohledně žalovaného nároku, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná právo na náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byl plně úspěšný žalovaný, neboť žaloba směřující proti němu, byla v celém rozsahu zamítnuta, a měl by tedy vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto jejich náhradu soud nepřiznal žádnému z účastníků.