6 C 350/2019-37 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce podal dne [datum] u soudu žalobu, kterou se domáhal vyloučení věcí, které jsou uvedeny ve výroku tohoto rozhodnutí, z exekuce, která je vedena [exekutorský úřad], soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] ve prospěch pohledávky žalovaného vůči povinným [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Podle ust. § 267 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, se uplatní vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Žalobce tedy v souladu s tímto ustanovením občanského soudního řádu podal excindační žalobu na vyloučení věcí z exekuce, tak jak jsou uvedeny ve výroku rozsudku. K tomu žalobce doložil exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí Exekučního úřadu [obec]. Žalobce k tomu doložil fakturu, kde předmětné položky jsou uvedeny s tím, že mu byly dodány od [právnická osoba] a to taktéž na základě příjmového pokladního dokladu, že tyto položky, které jsou předmětem k vyloučení, byly žalobcem zaplaceny. Žalovaný svým písemným stanoviskem adresovaným soudu ze dne 4. 2. 2020 sdělil, že souhlasí, aby movité věci, které byly sepsány v rámci exekuce, byly z této vyloučeny. Žalovaný dále soudu svým dopisem ze dne 26. 2. 2021 doložil usnesení [exekutorský úřad], soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve věci sp. zn. [spisová značka] s tím, že soudní exekutor rozhodl, aby předmětné položky se vyškrtly ze soupisu movitých věcí. Z uvedeného usnesení vyplývá, že se jedná o tytéž položky, které jsou předmětem žaloby. Protože rozhodující je z hlediska soudu stav ke dni vyhlášení rozhodnutí, je třeba konstatovat, že bylo splněno to, čeho se žalobci u soudu domáhali, tedy vyškrtnutí věcí z exekuce. Za této situace nezbylo soudu nic jiného, než aby žaloba byla zamítnuta. Soud tedy žalobě nevyhověl a svým rozhodnutím tuto zamítl. Soud ve věci nařídil jednání na den. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne [anonymizováno] vyvěšením na úřední desce soudu v souladu s § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), přesto se žalovaná k jednání bez omluvy nedostavila. K jednání soudu se nedostavili ani žalobkyně a její právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byl úspěšný žalovaný, protože však tomuto žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.