6 C 48/2021-32 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 3. 12. 2020, domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3.159,98 Kč s příslušenstvím, a dále požadoval náhradu nákladů řízení. Žalobce v návrhu uvedl, že na základě objednávky služeb uzavřel se žalovaným Účastnickou smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“), jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [číslo] dne 27. 8. 2019, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobce a Ceník tarifů a služeb. Žalobce se ve smlouvě zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, a žalovaný se zavázal řádně platit vyúčtované ceny za tyto služby včetně služeb třetích stran. Žalobce v souladu se smlouvou poskytoval žalovanému služby včetně služeb třetích stran a ceny za jejich poskytování žalovanému řádně vyúčtovával prostřednictvím pravidelných vyúčtování služeb. Žalobce rovněž poskytl žalovanému podmíněnou slevu k zařízení [anonymizováno] [číslo] ve výši 3.000 Kč v souladu se smlouvou, která měla trvat 24 měsíců s tím, že v případě kratší doby trvání smlouvy je žalovaný povinen poskytnutou slevu žalobci vrátit. Žalovaný však porušil svou povinnost hradit řádně a včas ceny za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobci částku 3.159,98 Kč, která představuje cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 159,98 Kč (M-Platba) a dále vyúčtování podmíněné slevy 3.000 Kč. Přesto, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2020, žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud v řízení postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má za prokázané následující skutečnosti. Účastníci řízení uzavřeli dne 27. 8. 2019 účastnickou smlouvu [číslo] (zákaznická smlouva [číslo]) k telefonnímu číslu [číslo], v níž se dohodli na tom, že žalobce bude žalovanému poskytovat základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další nabízené služby v rozsahu, který si strany sjednají, a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Součástí uvedené smlouvy byly Všeobecné podmínky žalobce, podmínky zachycené ve smlouvě, podmínky zpracování osobních, identifikačních, provozních a lokalizačních údajů a platný ceník služeb a obchodní podmínky jednotlivých služeb. Účastnická smlouva byla sjednána na dobu 24 měsíců a její součástí byla i kupní smlouva na zařízení [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [číslo], přičemž celková cena byla 4.989 Kč, podmíněná sleva 3.000 Kč. Strany se dohodly, že sleva je podmíněna dodržením sjednané doby trvání smlouvy a využíváním služeb s tarifem ve sjednané výši 999 Kč, v opačném případě je žalovaný povinen tuto slevu vrátit žalobci. Dne 25. 11. 2019 zaslal žalobce žalovanému výpověď účastnické smlouvy pro neplnění závazků, a to konkrétně daňového dokladu [číslo] se splatností 27. 9. 2019 a daňového dokladu [číslo] se splatností 27. 10. 2019. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 11. 2020 vyzvala zástupkyně žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky, navýšené o příslušenství pohledávky za žalovaným. Potvrzením o podání pak bylo prokázáno odeslání předžalobní upomínky zástupkyní žalobce žalovanému ještě týž den, tj. dne 23. 11. 2018. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), tedy jako nárok na zaplacení kupní ceny. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou ceny za poskytnuté služby a vrácení částky poskytnuté žalobcem ve formě podmíněné slevy má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) dle § 14b odst. 1 bodu 1 a. t., tedy 600 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tedy 300 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalované u soudu. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.