6 C 87/2020-40 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 1.524 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaná dne [datum] použila bez jízdního dokladu metro – linku C provozovnou žalobcem. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, celkem tedy částku 1.524 Kč. Dlužnou částku žalovaná ani zčásti dobrovolně neuhradila. Vedle pohledávky samotné, žalobce požadoval i úroky z prodlení v zákonné výši jdoucí ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od [datum] do zaplacení. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná v uvedený den kontroly použila ke své přepravě v [obec] vozidlo městského hromadné dopravy, a to metro- linku C provozovanou žalobcem, aniž by se prokázala platným jízdním dokladem. Na základě ustanovení ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tak vznikla žalované povinnost zaplatit přepravci jízdné a přirážku. Z tarifu Pražské integrované dopravy a Smluvních přepravních podmínek ve spojení s výše citovaným zápisem o provedené přepravní kontrole činí jednorázové jízdné 24 Kč a přirážka k jízdnému činí 1.500 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 11. 2019 ve spojení s příslušným dokladem o jejím odeslání, vyplývá, že žalobce před podáním žaloby upomínal žalovanou k úhradě dlužné částky. S ohledem na všechna výše uvedená zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí ve výroku I. zcela vyhověl, přičemž uložil žalované povinnost zaplatit žalobci jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, tedy celkem částku 1.524 Kč. Nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Soud proto žalobci přiznal požadované úroky z prodlení ve výši a za období specifikovaná ve výroku I. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3x odměna po 200 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 189 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.