6 C 9/2021-35 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], ve znění doplnění ze dne 5. 8. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6.558 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 17. 1. 2011 uzavřel s žalovanou smlouvu o dodávce vody do odběrného místa na adrese [adresa žalované] a žalovaná se za dodanou vodu zavázala platit její cenu. Spotřeba vody byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 18. 5. 2018 za období od 2. 11. 2017 do 1. 5. 2018, znějící na částku 3.722 Kč, splatnou dne 4. 6. 2018, přičemž z této faktury byla uhrazena částka 500 Kč, dlužná částka činí tedy 3.222 Kč; fakturou [číslo] ze dne 17. 10. 2018 za období od 2. 5. 2018 do 30. 9. 2018 znějící na částku 3.336 Kč splatnou dne 2. 11. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 11. 12. 2018 znějící na částku 65 Kč se splatností dne 26. 12. 2018 žalobce vyúčtoval náklady spojené se zasláním druhé upomínky. Žalobce současně požadoval i zákonné úroky z prodlení jdoucí vždy po dni splatnosti jednotlivých faktur.Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o dodávce vody č. [rok] [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 17. 1. 2011. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce dodávat žalované do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa žalované] vodu a žalovaná se zavázala za ni platit její cenu. Z faktury [číslo] ze dne 18. 5. 2018 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované za odebranou vodu za období od 2. 11. 2017 do 1. 5. 2018 částku 3.722 Kč, která byla splatná dne 4. 6. 2018. Z faktury [číslo] ze dne 17. 10. 2018 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované za odebranou vodu za období od 2. 5. 2018 do 30. 9. 2018 částku 3.336 Kč splatnou dne 2. 11. 2018. Z faktury [číslo] ze dne 11. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované částku 65 Kč se splatností dne 26. 12. 2018 za zaslání druhé upomínky. Z upomínky - faktury [číslo] bylo dále zjištěno, že žalovaná na fakturu [číslo] uhradila částku 500 Kč. Z dohody o uznání dluhu a dohody o splátkách uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 11. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 3.222 Kč z faktury [číslo] přičemž bylo dohodnuto, že tento uhradí ve dvou splátkách. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2019, ve spojení s dodejkou, bylo prokázáno, že žalobce vyzýval žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky. Podle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., (občanský zákoník) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce jako prodávající uzavřel s žalovanou coby kupující platnou písemnou kupní smlouvu o dodávce vody, přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalované ve výše specifikovaném období dodal do sjednaného odběrného místa vodu v celkové ceně 7.058 Kč, žalovaná však z této částky uhradila pouze 500 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti neplnila, vyúčtoval jí žalobce i náhradu nákladů za zaslání druhé upomínky ve výši 65 Kč. Protože žalovaná svoji povinnost zaplatit žalobci dlužnou kupní cenu a dlužné náklady spojené s upomínáním dobrovolně nesplnila, uložil jí tuto povinnost soud ve výroku I. tohoto rozsudku. Zároveň bylo žalované uloženo, v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, i povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení v zákonné výši jdoucí ode dne následujícího po dni splatnosti výše uvedených faktur. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.368 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 500 Kč (2x odměna po 200 Kč a 1 x odměna po 100 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu jednoduché výzvy k plnění); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 168 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.